7 C 57/2021-171 — Okresní soud v Mělníku

1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 6.8.2021, č.j. 7 C 57/2021-80 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), rozhodl na základě žaloby žalobkyně ze dne [datum] o povinnosti žalovaného jakožto manžela žalobkyně platit žalobkyni počínaje dnem [datum] výživné ve výši [částka] měsíčně, vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Ve zbývající části uplatněného období, za něž žalobkyně požadovala svou žalobou dané výživné, tj. za dobu od [datum] do [datum], byla žaloba zamítnuta ve výroku V. rozsudku soudu prvního stupně. Ve výroku II. uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum], tj. vzniklé za dobu do rozhodnutí soudu prvního stupně, ve výši [částka] v měsíčních splátkách po [částka] splatných spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že procesně převážně neúspěšnému žalovanému soud uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], odpovídající polovině nákladů žalobkyně. Výrokem IV. pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou od [datum] manželé, nicméně od [datum] již spolu nežijí ve společné domácnosti, když k uvedenému dni žalobkyně pro neustálé konflikty rodinnou domácnost spolu s nezletilým synem účastníků [jméno] opustila. Žalující manželka nemá žádný vlastní příjem, když dosud byla s nezletilým tříletým synem účastníků, o kterého osobně pečuje, na rodičovské dovolené. Bydlí aktuálně v [obec], její náklady na bydlení od dubna 2021 činí [částka] měsíčně, spolu s dalšími výdaji na ošacení léky, cestovné, telefon a stravu pro ni a syna pak vydá celkově na živobytí okolo [částka] měsíčně, přičemž vedle toho platí vzhledem k tomu, že není občankou ČR, jednou za čtyři měsíce zdravotní pojištění ve výši [částka]. Jediný zdroj příjmů po jejím odchodu ze společné domácnosti vedle plateb výživného ze strany žalovaného na syna ve výši [částka] a na manželku ve výši [částka] měsíčně (stanovených na základě návrhu žalobkyně na předběžné opatření) byla částka [částka] ze zbývajícího rodičovského příspěvku, který jí zůstal na jejím účtu poté, kdy si žalovaný zbývající část daného rodičovského příspěvku ve výši [částka] z jejího účtu ihned po jejím odchodu ze společné domácnosti vybral. Soud prvního stupně dále vycházel z toho, že na straně žalovaného jsou naopak příjmy ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, žalovaný je vlastníkem bytu na [obec a číslo] a osobního automobilu Škoda Fabia, rok výroby 2003, jeho výdaje na bydlení, ošacení, léky, cestovné, internet, telefon a stravu a běžnou hygienu činí ani [částka] měsíčně, vedle toho pravidelně platí výživné na syna [částka] a na manželku (žalobkyni) [částka] měsíčně. Na základě popsaného zjištěného stavu soud prvního stupně za použití § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o.z.“), § 913 odst. 1, § 921 odst. 1 a § 922 odst. 1 o.z. dospěl k závěru, že žaloba na určení výživného manželky ve výši [částka] měsíčně je důvodná a opodstatněná a je v možnostech žalovaného toto výživné žalobkyni spolu s dlužným výživným měsíčně platit. Zdůraznil, že odchodem žalobkyně ze společné domácnosti došlo k rapidnímu snížení životní úrovně manželky, kdy jejím prakticky jediným zdrojem finančního příjmu byla zbývající část rodičovského příspěvku na účtu žalobkyně, jiný pravidelný příjem v době ukončení soužití neměla, protože v té době (a i v době rozhodování soudu prvního stupně) řádně čerpala rodičovskou dovolenou. Naopak žalovanému jeho příjmy a celková situace umožňují jednoznačně vyšší životní standard. [příjmení] stanoveného výživného [částka] měsíčně odpovídá poměrům, možnostech a schopnostem žalovaného a umožní alespoň částečnou saturaci potřeb žalobkyně a vyrovnání životní úrovně obou účastníků. Ohledně zamítnutí části uplatněného nároku za období předcházející podání žaloby soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 922 odst. 1, 2 o.z., v souladu s nímž předmětné výživné lze přiznat pouze ode dne zahájení soudního řízení. Počátek vyživovací povinnosti tak v daném případě, na nějž nedopadají výjimky stanovené výslovně zákonem pro výživné dětí či neprovdané matky, je třeba vázat ke dni podání žaloby, a nikoli k počátku měsíce, v němž k zahájení řízení došlo. Dlužné výživné vypočtené za dobu, za niž ke dni rozhodování soudu prvního stupně žalobkyni vzniklo právo, soud prvního stupně uložil k zaplacení ve splátkách po [částka]. Pro návrh žalobkyně, nechť je tento dluh zaplacen jednorázově do tří dnů, neshledal žádný rozumný důvod. Vzal v úvahu, že k odchodu žalobkyně došlo nikoli po vzájemné dohodě, ale náhle, a ani žalovaný nebyl připraven na dobu, kdy budou účastníci vést dvě domácnosti. Na místě nebyla ani jednorázová úhrada tohoto dluhu z odčerpané části rodičovského příspěvku ve výši [částka], když zhruba shodná částka ([částka]) z daného rodičovského příspěvku byla k dispozici i žalobkyni. To, že tuto částku již v průběhu doby po odchodu od žalovaného spotřebovávala, je pak zohledněno ve výši výživného, které má žalovaný v podobě doplatku dlužného výživného žalobkyni uhradit, přičemž potřebou žalobkyně je nyní především pravidelný příjem, jenž je takto (úhradou dluhu ve splátkách) zajištěn. Nákladový výrok soud odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) ve spojení s § 142a o.s.ř. tím, že žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrném rozsahu, nesplnila však povinnost odeslání předžalobní upomínky žalovanému. Přesto soud nepostupoval tak, že by ve smyslu § 142a o.s.ř. žalobkyni náhradu nepřiznal zcela, ale tuto pokrátil na polovinu, když důvodem pro tento výjimečný postup byla jednak špatná finanční situace žalobkyně, jednak okolnost, že jinak byl návrh shledán opodstatněným, a konečně i přístup žalovaného, který po odchodu žalobkyně neplnil dobrovolně ničeho, ač si byl vědom její situace, a plnit začal až na základě rozhodnutí soudu. Uložení zaplacení soudního poplatku žalovanému pak vycházelo z toho, že žalobkyně sama je v daném řízení od placení soudních poplatků osvobozena, a tato povinnost přešla dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), na neúspěšného žalovaného. 3. Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali žalobkyně i žalovaný včasné odvolání. 4. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně upřesnila, že její odvolání nesměřuje proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, napadala výrok II., III. a V. Ve vztahu k výroku V. pak vzala v průběhu jednání odvolacího soudu své odvolání zpět. Nesouhlasila též s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení, měla za to, že nebyly důvody pro použití § 142a o.s.ř. Poukazovala na odčerpání prostředků z účtu žalobkyně žalovaným ve výši [částka] ze sociálních dávek rodičovského příspěvku a na to, že po odchodu od žalovaného si uvědomila, že je bez jakýchkoli příjmů a bez pomoci žalovaného. Byla tak nucena řešit svou finanční situaci co nejrychleji prostřednictvím předběžných opatření, i zde pak musela zahájit vymáhání výživného exekuční cestou. Měla tedy za to, že použití § 142a o.s.ř. v daném případě nebylo na místě, a náhrada nákladů řízení jí měla být přiznána v plné výši. 5. Žalovaný ve svém odvolání nesouhlasil se stanovením výživného pro žalobkyni v částce [částka] měsíčně a navrhoval, nechť je toto výživné určeno ve výši [částka] měsíčně. Zdůrazňoval, že žalobkyni nezanechal po jejím odchodu ze společné domácnosti zcela bez prostředků, když z poskytnuté dávky rodičovského příspěvku ve výši [částka] převedl na svůj účet částku [částka], tedy ve větší části [částka] měla žalobkyně tuto částku pro svou potřebu k dispozici. Dle žalovaného šlo o prostředky v SJM účastníků, za dobu soužití pak žalovaný dle dohody účastníků hradil veškeré rodinné náklady. Připustil, že neuhradil výživné pro žalobkyni dle předběžného opatření za jeden měsíc, když měl za to, že tím, že podal odvolání, není rozhodnutí vykonatelné. Jakmile však svůj omyl zjistil, napravil to, exekuce byla zastavena a výživné hradí dle předběžného opatření dobrovolně. Žalovaný dále poukázal na to, že nezletilému synovi účastníků byly v červenci 2021 tři roky a žalobkyně avizovala svůj úmysl nastoupit od září 2021, po umístění nezletilého do školky, do zaměstnání. Při jednání odvolacího soudu doplnil, že v mezidobí bylo pravomocně rozhodnuto o výživném pro syna účastníků ve výši [částka] měsíčně. Navrhoval tedy stanovení výživného pro žalobkyni ve výši [částka], kterou považoval za dostatečnou. V odvolání dále brojil proti rozhodnutí o nákladech řízení, a to v tom směru, pokud bylo při určení výše odměny za zastoupení vycházeno z pětinásobku ročního plnění. Zdůrazňoval, že manželství účastníků bude v k