8 C 104/2021-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu dne [datum] s žalobou, ve které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 810 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tomuto poskytla v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala půjčené finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a octl se tak v prodlení. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 9 630 Kč, která byla, v souladu se smluvním ujednáním, nejprve započítána na úhradu souhrnného poplatku. Aktuální výše dlužné částky tak činí na jistině 9 321,93 Kč a na souhrnném poplatku částku 6 488,07 Kč, který je svou podstatou smluvním úrokem za půjčení peněz a tedy příslušenstvím pohledávky. Příslušenství se dále sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny půjčky 15 810 Kč ode dne následujícího po dni, kdy došlo k účinnosti postoupení pohledávky. Celkovou dlužnou částku žalovaný neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem [země]. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska [anonymizována tři slova] a [ustanovení právního předpisu EU], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen [anonymizována tři slova] [anonymizováno]). Podle čl. 4 [anonymizována tři slova] [anonymizováno] platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu trvalého bydliště /viz výpis z informačního systému základních registrů na č. l. 30 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti /viz smlouva o půjčce na č. l. 16 spisu/. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 53 týdnů 206,8 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky /viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce na č. l. 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek v interním elektronickém systému CEPR/. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem /viz dopisy na č. l. 17 vč. poštovního podacího archu na č. l. 18 spisu/. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě celého dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 19-20 vč. poštovního podacího archu na č. l. 21 spisu/. Žalovaný netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by mu dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. 6. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 7. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 8. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. 9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle § 1879 a násl. o. z. předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. 10. Pokud jde o sjednaný souhrnný poplatek, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud se plně ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalované, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měla žalovaná splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně žalobkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok 10 440 Kč, za poskytnutí jistiny 15 000 Kč, která měla být vrácena v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí cca 87,74 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] ná