16 C 24/2023-210 — Okresní soud v Mělníku

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl (částečně) žalobě žalobce, kterou se domáhá proti žalované uložení platební povinnosti žalované v jeho prospěch ve výši za 1) 47 425,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení, specifikovaným v tomto výroku I. rozsudku, 2) uložení platební povinnosti, jde-li o zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 35 476 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 30 676 Kč za dobu od [datum] a [datum], z částky 25 876 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 076 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 16 276 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 11 476 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 6 676 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 1 876 Kč za dobu od [datum] do [datum], do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. shora označeného rozsudku soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce co do požadavku žalobce na zaplacení mu žalovanou částky 1) 13 726,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení, specifikovaným v tomto výroku II. rozsudku, 2) uložení platební povinnosti, jde-li o zákonný úrok z prodlení, ve výši 18,90 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 35 476 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 30 676 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 25 876 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 21 076 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 16 276 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 11 476 Kč za dobu od [datum] do [datum], z částky 6 676 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Výrokem III. shora označeného rozsudku soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 7 757,37 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí, jde-li o zamítavý výrok II. rozsudku, soud prvního stupně uvedl, že na základě výsledků provedeného dokazování je namístě uzavřít, že žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (z. č. 257/2016 Sb.), když řádně neposoudil s odbornou péčí před uzavřením 2 smluv schopnost tohoto konkrétního spotřebitele poskytovaný mu úvěr splácet, v důsledku čehož jsou tak smlouvy o úvěru, jak je účastníci spolu uzavřeli, absolutně neplatné (jedná se jednak o smlouvu o úvěru na částku 40 000 Kč a jednak o smlouvu o úvěru na částku 100 000 Kč; [číslo] dodatek [číslo] z [datum] – kontokorent, dodatek [číslo] z [datum], č. HU00791259). Platnost těchto smluv bylo třeba posuzovat soudem tzv. i z úřední povinnosti. V návaznosti na tento závěr žalobci svědčí proti žalované nárok na peněžité plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Předal-li žalobce žalované do její dispozice výplatou peněžníh prostředků na běžný účet č. [bankovní účet], zřízený žalované v rámci rámcové smlouvy [číslo] [datum], částky 40 000 Kč a 100 000 Kč, tato si je ponechala, podmínky smluv řádně neplnila, na vrácení těchto částek dosud poskytla žalobci plnění ve výši 41 517,82 Kč (jde-li o kontokorent), a 52 574,18 Kč /jde-li o úvěr na částku 100 000 Kč), vychází-li se z tvrzení žalobce, jež žalovaná nikterak nezpochybnila, pak má žalobce právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ. Nejsou tedy opodstatněné nároky žalobce, založené na smluvních ujednáních, především nárok na náhradu smluvených úroků. Žalobci pak byl při prodlení s plněním přiznán i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 OZ, § 2, nař. vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na jednotlivá zjištěná dílčí plnění ve vztahu k dlužné částce na podkladě dodatku [číslo] rámcové smlouvy a smlouvy o úvěru na částku 100 000 Kč. Bezdůvodné obohacení byla žalovaná povinna zaplatit žalobci k jeho výzvě, tato byla ze strany žalobce na adresu žalované zjištěna s datem odeslání [datum] a stanovením lhůty do [datum]. S ohledem na žalobní petit a žalobci přiznané plnění bylo zamítavě rozhodnuto tak, jak je ve výroku II. rozsudku uvedeno. K řešené otázce řádného zkoumání platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru poukázal soud prvního stupně na rozsudek Soudního dvora EU z 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z [datum], dále na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky, např. na rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, III. ÚS 4129/18. Dále soud prvního stupně odůvodnil, že při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované, coby spotřebitelky, v souvislosti s uzavíráním konkrétních smluv o úvěru vyšel podle jeho přesvědčení žalobce zásadně toliko jen z tvrzení žalované o svých příjmech, poměrech a výdajích, aniž by si tyto objektivizoval (podložil listinami). Skutečnosti, které žalobce uváděl, že zjistil z prohlášení žalované, nedoložil, a to ani jako žalovanou podepsané prohlášení. Není proto soudu zřejmé, z jaké doby by mělo toto prohlášení pocházet. Vyjma znalosti o stavu běžného účtu žalované neměl žalobce příjmy, ale především výdaje, žalované objektivizovány, byť třeba i jen ve spolupráci s žalovanou. Navíc, měl-li žalobce sám svým šetřením v rámci vnitřních poměrů zjištěno, že žalovaná řádně neplní své závazky ve vztahu k dodatku smlouvy o kontokorentu, pak měl být o to více ostražitý v souvislosti s podepisováním s ní dalšího dodatku rámcové smlouvy a poskytování jí dalších finančních prostředků 100 000 Kč, nejméně ověřením si trvání zaměstnání žalované, skutečnosti, zda není s žalovanou jednáno o skončení pracovního poměru, jaké jsou skutečné výdaje žalovaná, jde-li o základní životní potřeby, zda není vůči žalované vedena exekuce na její majetek, a to tím spíše, že mu z obsahu výpisu z běžného účtu žalované, vedeného u žalobce, bylo jasné, že na běžném účtu žalované ke konci měsíce nezůstává žádný větší rezervní finanční obnos před poskytnutím jí poměrně vysoké částky 100 000 Kč výplatou na běžný účet bez účelovosti určení těchto finančních prostředků se závazkem na dobu čtyř let s měsíční splátkou 2 576 Kč. Spokojil-li se tak žalobce jen s prohlášením žalované, nepředstavuje tento jeho postup vynaložení odborné péče pro řádné posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované, coby žadatelky o úvěr v pozici spotřebitelky před uzavřením obou smluv. Odborná péče totiž, co do své podstaty, předpokládá, že si věřitel údaje, získané od spotřebitele, náležitě ověří a na tuto svoji povinnost žalobce zcela rezignoval, zejména ve vztahu k výdajům žalované. O to pečlivěji měl žalobce postupovat v situaci, kdy měl v rámci interních poměrů již informaci o určitých nedostatcích v platební morálce žalované, jde-li o poskytnutí jí předchozího úvěru v rámci kontokorentu. Nejedná se v tomto případě z hlediska výše poskytované částky žalované (40 000 Kč a 100 000 Kč) o jen zcela zanedbatelný úvěr, který by ji v jejím rozpočtu neměl výrazněji splátkami ve výši celkem okolo 4 000 Kč měsíčně po dobu několika dalších let zatížit. Uzavřel tak, že z výsledků provedeného dokazování na podkladě tvrzení žalobce a jím předložených listin je namístě uzavřít, že žalobce zkoumal tzv. úvěruschopnost žalované před uzavřením s ní posuzovaných smluv nikoliv pečlivě a řádně. K rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že, s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce byl s uplatňováním svého práva částečně neúspěšný, přísluší mu právo na náhradu části nákladů řízení, a to 54 %. Na straně žalobce účelně vynaložené náklady představují zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení advokátem. 3. Včasné odvolání si proti zamítavému výroku II. a závislému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce. Navrhl, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že i ve zbývajícím rozsahu bude žalobě žalobce vyhověno. 4. K důvodům svého odvolání žalobce namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jde-li o závěr o absolutní neplatnosti uzavřených 2 dodatků rámcové smlouvy z hlediska § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy z důvodu řádného neposouzení tzv. úvěruschopnosti žalované spotřebitelské úvěry splácet ze strany poskytovatele tohoto úvěru před samotným uzavřením smluv s ní. Nadále je přesvědčen o tom, že splnil svoji zákonnou povinnost řádně, jež mu plyne z výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž poukazuje na to, že to je v prvé řadě sám spotřebitel, tedy žalovaná, kdo je povinen pravdivě uvádět své příjmy a výdaje. Poukazuje na to, že v dostupných registrech si před uzavřením dodatků smluv s žalovanou tuto tzv. prověřoval, a to dostupnými mu informacemi z jeho interních a externích databází. Nezjistil přitom, že by na běžném účtu žalované byly evidovány nějaké rizikové transakce. Soudu řádně sdělil, jaké informace o žalované z interní databáze měl k dispozici na základě údajů, uvedených mu žalovanou. Příjem žalované mu vyplýval jednoznačně z výpisů z běžného účtu žalované, který již dříve u žalobce měla zřízený. Verifikaci ža