16 C 53/2023-56 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 26 767,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] ve které se zavázala poskytnout žalované bezhotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit finanční prostředky nejpozději do [datum] společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 3 327,01 Kč Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde žalovaná zvolila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na kalkulátoru. Obsah smlouvy žalovaná potvrdila odesláním jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu. Žalovaná žalobkyni k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě informací vyžádaných od žalované. Výše měsíčního čistého příjmu žalované, při zohlednění životního minima a jejích měsíčních závazků dostačovala pro splacení úvěru. Na základě těchto postupů dospěla žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, úrok a poplatek za poskytnutí úvěru do data splatnosti ve výši 3 327,01 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 3 440 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však neuhradila. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 353288/2022-5 ze dne 6. 1. 2023, který žalovaná napadla včas podaným odporem. K věci samé žalovaná uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává v celém jeho rozsahu. Dále žalovaná uvedla, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, jelikož se zjevně příčí dobrým mravům a současně i proto, že žalované nebyla dána možnost o podmínkách smlouvy se žalobkyní jednat. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] sestavila žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaná jako klient. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s jednorázovou splátkou ve výši 23 327,01 Kč. Úroková sazba měla činit 36 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 3 050,85 Kč RPSN činilo 5 424,97 %. Žalovaná žalobkyni k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti. Na místě podpisu je pouze strojově napsáno jméno a příjmení žalované, rodné číslo a číslo elektronického kódu [číslo] Smlouva neobsahovala podpis žalované. Smlouva obsahovala podpis žalobkyně. Na žalovanou byl veden bankovní účet č. [bankovní účet] /viz Smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 27 - 29 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně zjistila, že žalovaná má jednu vyživovací povinnost, splácí úvěr ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále splácí hypotéku ve výši 4 800 Kč měsíčně, její ostatní měsíční výdaje (telefon, jízdenky, apod.) činí 10 000 Kč. Pracuje jako zdravotní sestra u zaměstnavatele Kardiologie na [právnická osoba], její čistý měsíční příjem za období leden 2022 činil 54 012 Kč, za listopad 2021 činil 62 945 Kč a za prosinec 2021 činil 55 924 Kč /viz profil klienta na č. l. 41, 42 spisu, výplatní pásky na č. l. 23 – 25, přehled úvěru na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně zaslala žalované na její účet dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč /viz potvrzení o platbě na č. l. 30 spisu, výpis z účtu a sdělení banky na č. l. 46 – 51 spisu/. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do sedmi dnů ode dne doručení předžalobní výzvy. /viz Výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 20, 21 spisu/. 5. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na účet žalované dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Zástupce žalobkyně zaslal žalované výzvu ze dne [datum] k úhradě dluhu do sedmi dnů. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalované jistinu ve výši 20 000 Kč, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované, přičemž příjmy ověřovala z výplatních pásek. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovan