16 C 7/2023-56 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 148,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 401,95 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2 077,90 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. B0004720807008904, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním bankovním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Za takto poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 792,80 Kč, celkem tedy částku ve výši 13 999,92 Kč se splatností do [datum] O úvěr žalovaný požádal na internetových stránkách společnosti [webová adresa], kde žalovaný uvedl své údaje, číslo bankovního účtu, výši požadovaného úvěru a vyhovující počet dnů splácení úvěru. Znění smlouvy bylo žalovaným odsouhlaseno vložením unikátního kódu. Samotná smlouva byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný lustrován za účelem zjištění jeho bonity, kdy lustrace proběhla s kladným výsledkem. Následně byly žalovanému na jím sdělený bankovní účet poskytnuty požadované finanční prostředky. Žalovaný na svůj závazek uhradil právní předchůdkyně žalobkyně pouze částku ve výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Po postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně vzala před jednáním přípisem ze dne [datum] žalobu co do částky 412,96 Kč zpět a navrhla zastavení řízení v této části. Důvodem tohoto zpětvzetí byla administrativní a výpočetní chyba, v jejímž důsledku došlo k nesprávnému výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdkyně žalobkyně vygenerovala dne [datum] smlouvu o úvěru č. B0004720807008904, na jejímž základě následně odeslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 7 000 Kč a stejného dne byla uvedená částka připsána na bankovní účet žalovaného. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyni výplatní pásky za červen až září 2020, ze kterých vyplývá, že žalovanému přišla v září 2020 na účet mzda ve výši 15 073 Kč (5000 Kč a 10 073 Kč), ostatní výplatní pásky jsou nečitelné. Dne [datum] podepsala právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. i postoupení pohledávky za žalovaným. Oznámení o postoupení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Dne [datum] odeslal zástupce žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky před podáním žaloby s tím, aby žalovaný dluh splnil nejpozději do [datum]. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni, popř. právní předchůdkyni žalobkyně, uhradil více, než v řízení uvedla žalobkyně. 7. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o úvěru č. B0004720807008904 ve znění žalobkyní předloženém, když toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy. Takový projev vůle žalovaného pak nevyplývá ani z ostatních v řízení provedených důkazů, tj. pouze z platby o odeslání částky ve výši 7 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 8. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve znění žalobkyní předloženém, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, posoudil soud ve vztahu k této částce danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 7 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalovanému vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Soud k uvedenému nad rámec dodává, že žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5 000 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 2 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Ohledně stanovení data splatnosti pohledávky soud vycházel z data odeslání výzvy před podáním žaloby, tj. z data [datum], dle které měl žalovaný dluh splnit do [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (resp. požadované výši) z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). S ohledem na uvedené soudu ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout (výrok III. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).