17 C 348/2022-52 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 546,76 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 37 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši (efektivní úrokové sazby) [anonymizováno] ročně splácet v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2 865 Kč, jelikož však žalovaný nehradil splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni [datum]. Dle článku 6.5 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. O nárocích žalobkyně z úvěrové smlouvy bylo rozhodnuto na základě rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla mimo jiné přiznána uplatněná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 32 939,13 Kč za období do [datum] v kapitalizované výši 6 456,24 Kč (a dále smluvní pokutu dle čl. 6 úvěrové smlouvy ve výši 1 497 Kč), v nynější žalobě žalobkyně požaduje uhrazení dále běžící smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] (v kapitalizované výši v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a čl. 6 úvěrové smlouvy tak, že dohromady jsou uplatněny smluvní pokuty ve výši 18 500 Kč, tedy ½ poskytnuté jistiny) s příslušným zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 37 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky v nominální úrokové výši 88,19 % ročně v 42 pravidelných měsíčních splátkách po 2 865 Kč. V případě prodlení žalovaného se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkouů a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy), v případě nezaplacení nové dlužné jistiny po zesplatnění (součtu původní jistiny a přirostlého úroku ke dni zesplatnění) dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 8-10 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, došlo tak k zesplatnění úvěru ke dni /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 11 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 13 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazoval tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný hodnocení klienta, v kterém zaznamenala jednotlivé údaje. [příjmení] měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 51 405 Kč, přičemž tato skutečnost byla doložena potvrzením zaměstnavatele a výplatní páskou. Ohledně formy bydlení bylo uvedeno„ vlastní“, měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 3 410 Kč (životní minimum), ve výši 1 400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), dále výdaje související s 1 dítětem v domácnosti ve výši 2 000 Kč, a dále další splátky (jiných) úvěrů žalobkyni ve výši 5 400 Kč, žádné jiné výdaje uvedeny nebyly, celkem tedy výdaje ve výši 12 210 Kč, přičemž žalobkyně k této částce dále přičetla hodnotu 1 000 Kč jako rezervu. Žádné listiny ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalovaného žalobkyně nepředložila /viz hodnocení klienta na č. l. 35, další listiny vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti na č. l. 36-45 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. 15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalovaného, spokojila se toliko s uvedením paušálními částkami v celkové výši 12 210 Kč měsíčně. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalovaného o nikterak nedoložených výdajích. Již jen z hlediska nákladů na bydlení nutno konstatovat, že tyto jsou uváděny v nereálné výši 1 400 Kč, neodpovídající současným běžným výdajům na bydlení. Životní minimum ve výši 3 410 Kč představuje skutečně jen minimální spole