18 C 212/2023-25 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání peněžitého plnění ve výši 56 000 Kč s příslušenstvím patrným z výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalované během měsíce července 2022 zaslala bez právního důvodu 3 bezhotovostní platby na její účet, a to dne [datum] částku 36 000 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] částku 6 000 Kč, celkem tedy částku 62 000 Kč. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k vrácení těchto plateb. Žalované vrátila žalobkyni pouze částku ve výši 6 000 Kč, a to dne [datum]. Zbývající částku ve výši 56 000 Kč žalovaná žalobkyni nevrátila, přestože byla k jejímu vrácení žalobkyní vyzvána. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 2. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 3. Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, které se shodují i se závěrem o skutkovém stavu věci: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dne [datum] částku 36 000 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] částku 6 000 Kč, celkem tedy částku 62 000 Kč /viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady na č. l. 7 – 9 spisu, sdělení banky na č. l. 23 spisu/. Žalovaná vrátila žalobkyni z této částky dne [datum] částku 6 000 Kč /viz detail transakce na č. l. 10 spisu/. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne [datum] žalovanou k vrácení zbývající dlužné částky ve výši 56 000 Kč. Dle výzvy měl být dluh vrácen do [datum] /viz výzva k vrácení finanční částky z nedovoleného obohacení na č. l. 11 spisu/. Žalované byla dne [datum] zástupcem žalobkyně odeslána výzva k zaplacení dlužné částky /viz oznámení o převzetí právního zastoupení, výzva k zaplacení dlužné částky na č. l. 12 spisu/. Žalovaná v řízení netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradila více než tvrdí žalobkyně, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 4. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, když od žalobkyně přijala plnění bez právního důvodu a toto plnění žalobkyni nevrátila. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za období žalobou uplatněné. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 15 453 Kč, z toho soudní poplatek ve výši 2 240 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 000 Kč sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) a z tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t.. Dále z toho 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 2 293 Kč (10 920 Kč × 21 %), která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. za použití § 14a a. t., neboť dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).