18 C 69/2023-81 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala peněžitého plnění ve výši 11 526,28 Kč s příslušenstvím patrným z výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný a [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne [datum] smlouvu o finančním leasingu [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě této smlouvy přenechala žalovanému jako leasingovému nájemci k užívání předmět leasingu ([značka automobilu] [anonymizováno] – použitý předmět) na dobu 36 měsíců, a žalovaný se zavázal za užívání předmětu leasingu zaplatit žalobkyni zálohu na splátky a administrativní poplatek ve výši 16 500 Kč, 24 pravidelných leasingových splátek po 2 660 Kč, celkem tedy 80 340 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný se s placením splátek dostal do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni [datum] ukončila smlouvu a celý dluh žalovaného ve výši 11 526,28 Kč zesplatnila. Žalovanou částku 11 526,28 Kč tvoří dlužné leasingové splátky ve výši 10 640 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 686,28 Kč (článek VI. odst. 4 smluvních podmínek), administrativní poplatek za vystavení penalizačních faktur ve výši celkem 200 Kč za dvě splátky po splatnosti (100 Kč za každou splátku po splatnosti - článek VI. odst. 4 smluvních podmínek) a zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 4. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním odpovídajícím závěru o skutkovém stavu: Žalovaný sjednal dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o finančním leasingu [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému jako leasingovému nájemci k užívání předmět leasingu ([značka automobilu] [anonymizováno] – použitý předmět) na dobu 36 měsíců, a žalovaný se zavázal za užívání předmětu leasingu zaplatit žalobkyni zálohu na splátky a administrativní poplatek ve výši 16 500 Kč a 24 pravidelných leasingových splátek po 2 660 Kč, celkem tedy 80 340 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že je uzavřena dle § 269 odst. 2 a § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ve všeobecným podmínkách finančního leasingu bylo upraveno, že leasingový uživatel je povinen a zavazuje se platit všechny splátky včetně daně z přidané hodnoty a pojistného ve stanovených termínech a v dohodnuté výši dle splátkového kalendáře, a to až do řádného nebo předčasného ukončení leasingové smlouvy (čl. V odst. 1 podmínek). Leasingový uživatel se dále ve všeobecných podmínkách zavázal, neuhradí-li splátku nebo vedlejší platbu v době splatnosti, zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení a administrativní poplatek ve výši 100 Kč (čl. VI odst. 1 podmínek) /viz leasingová smlouva na č. l. 51 – 53 spisu a všeobecné smluvní podmínky na č. l. 71 – 75 spisu/. Žalovaný se však s placením leasingových splátek dostal do prodlení a neplnil tak řádně a včas své závazky, a proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] smlouvu ukončila a celý dluh žalovaného zesplatnila. O ukončení leasingové smlouvy byl sepsán protokol, předmět leasingu byl žalovanému dne [datum] odebrán /viz pohyby na bankovních účtech na č. l. 64 spisu, faktury vydané na č. l. 65 – 69 spisu, protokol o ukončení a převodu leasingové smlouvy na č. l. 70 spisu/. Dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru činila 11 526,28 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni /viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně na č. l. 11 spisu, dohoda na č. l. 31 – 32 spisu, potvrzení na č. l. 33 spisu a smlouva o postoupení pohledávek [číslo] včetně přílohy [číslo] na č. l. 34 - 46 spisu/. Dne [datum] bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 47 spisu včetně podacího lístku na č. l. 48 spisu/. Žalovanému byla dne [datum] zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva /viz předžalobní výzva včetně podacího lístku na č. l. 49 – 50 spisu/. Žalovaný v řízení netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil nějakou částku, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), je třeba na věci aplikovat právní úpravu platnou a účinnou ke dni uzavření smlouvy o finančním leasingu (dne [datum]). Při právní kvalifikaci tak soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ obch. zák“). 6. Dle § 262 odst. 1 obch. zák. si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se řídí tímto zákonem. 7. Dle § 269 odst. 2 obch. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 8. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1% vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502 obch. zák. 10. Dle § 502 odst. 1 věta první obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 11. Výše úroku z prodlení byla v rozhodné době upravena nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném do 27. 4. 2005. Dle § 1 tohoto nařízení vlády činí výše úroků z prodlení ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu (diskontní sazba od 30. 11. 2001 do 21. 1. 2002 činila 3,75). 12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o finančním leasingu, a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně splátky za užívání předmětu leasingu včetně sjednaného úroku z prodlení a poplatků. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení (zesplatněno k [datum]), a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně požadované žalobkyní za období žalobou uplatněné. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 2 252 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Z toho jednak soudní poplatek 800 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 252 Kč (1 200