7 C 134/2023 — Okresní soud v Mělníku

Žalobce se obrátil na zdejší soud žalobou, ve které se po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 290 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] žalovaný a [právnická osoba] O2 s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 000 Kč. Splatnost zápůjčky byla stanovena na den [datum]. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobce dále uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdkyně žalobce poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Splatnost zápůjčky byla stanovena na den [datum]. Uvedené závazky z obou smluv o zápůjčce žalovaný písemně uznal co do důvodu i výše dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobce postoupila pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci: Žalovaný dne [datum] uznal, že má vůči právní předchůdkyni žalobkyně dluh ve výši 140 000 Kč s příslušenstvím, který vznikl tak, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce (směnku), na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému dne [datum] částku 140 000 Kč jako bezúročnou zápůjčku, která je splatná [datum] /viz uznání dluhu na č. l. 14 spisu/. Žalovaný dne [datum] uznal, že má vůči právní předchůdkyně žalobkyně dluh ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, který vznikl tak, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce (směnku), na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zapůjčila žalovanému dne [datum] částku 150 000 Kč jako bezúročnou zápůjčku, která je splatná [datum] /viz uznání dluhu na č. l. 15 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], který mu byl odeslán dne [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 11 – 12 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 13 spisu/. Žalovaný byl k uhrazení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum], která mu byla [datum] odeslána /viz předžalobní výzvu na č. l. 16 spisu, podací arch na č. l. 17 spisu/. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále je o. z.). Podle ust. § 2053 o. z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Uznání dluhu je jedním ze způsobů utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Uznání je tak nástrojem preventivním a vede k posílení procesní pozice věřitele v případném sporu. Z uznání musí být zřejmé, kdo je činí a vůči komu směřuje (označení dlužníka a věřitele), jaký peněžitý či nepeněžitý dluh dlužník uznává a jaká je jeho výše a důvod. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci žalovaný dne [datum] písemně uznala svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 140 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. Tato částka se stala splatnou dne [datum]. Žalovaný dále dne [datum] písemně uznal svůj dluh vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 150 000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce. Tato částka se stala splatnou dne [datum]. Tím byla založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Vzhledem ke shora pospané právní domněnce bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně i prokazoval, že předmětné dluhy z titulu smluv o zápůjčce neexistují. Žalovaný však zůstal v soudním řízení nečinný, soud tak považoval existenci dluhy v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 290 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, dostal se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobce uplatnil. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 40 880 Kč. Z toho 11 600 Kč představuje soudní poplatek, 28 380 Kč představuje odměnu za zastupování advokátem, a to v rozsahu tří úkonů právních služeb (příprava a převzetí právního zastoupení žalobce, sepis předžalobní výzvy a podání žaloby), přičemž výše odměny za jeden úkon právních služeb je určená dle § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a činí 9 460 Kč (tj. 3 × 9 460 Kč) a 900 Kč představuje paušální částku na náhradu hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právních služeb (tj. 3 × 300 Kč). Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.