7 C 146/2023-41 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedl, že dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o zápůjčce, podle níž měl žalovaný žalobci vrátit částku 45 000 Kč, dne [datum] uzavřeli další smlouvu o zápůjčce, podle níž měl žalovaný žalobci vrátit částku 25 000 Kč. Dne [datum] uzavřeli účastníci uznání dluhu a dohodu o splátkách. Žalovaný takto uznal svůj dluh vůči žalobci z uvedených smluv o zápůjčce ve výši 70 000 Kč, který se zavázal splácet po 7 000 Kč měsíčně počínaje [datum] pod ztrátou výhody splátek. Po uznání dluhu žalovaný uhradil celkem 28 000 Kč, a to ve splátkách po 7 000 Kč dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Po tomto datu již žalovaný neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že listopadová splátka byla zaplacena pozdě, požaduje žalobce úhradu úroků z prodlení počínaje [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci byli usnesením ze dne 25. 5. 2023, č. j. 7 C 146/2023-39, vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl na základě listinných důkazů bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen„ o. s. ř.“). Dále byli v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. poučeni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, má soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z uznání dluhu a dohody o splátkách uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, podle níž žalobce poskytl žalovanému částku 45 000 Kč, kterou měl žalovaný bez úroků žalobci vrátit v průběhu měsíce června 2021, a dne [datum] uzavřeli další smlouvu o zápůjčce, podle níž žalobce žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou měl žalovaný opět bez úroků žalobci vrátit též v průběhu měsíce června 2021. Žalovaný na tyto smlouvy neplnil ničeho. Dne [datum] žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej žalobci splácet po 7 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem zářím 2021, pod ztrátou výhody splátek. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud posoudil podanou žalobu a dospěl k závěru, že je důvodná. Soud má za prokázané, jak bylo uvedeno shora, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ze dvou smluv o zápůjčce (ze dne [datum] a ze dne [datum]). Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky, tedy ve sporu žalovaného účastníka. Bylo tak na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal neexistenci dluhu, což však žalovaný neučinil. Soud tak má za prokázané též to, že žalobce a žalovaný shora uvedené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný tak byl povinen žalobci vrátit poskytnuté peněžní prostředky, což však neučinil. Soud proto žalobě vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení, v řízení nebylo tvrzeno, že by za své prodlení nebyl odpovědný a žalobce splnil veškeré své zákonné i smluvní povinnosti (resp. v řízení nebyl tvrzen opak), soud žalobci přiznal též úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené prováděcím předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to počínaje [datum]. 10. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení jsou představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 680 Kč, jednak náklady právního zastoupení. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 42 000 Kč (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen„ AT“) částku 2 780 Kč (§ 7 AT). Soud přiznal žalobci náhradu za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), výzvu k plnění ze dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), tedy za celkem tři úkony právní služby s celkovou odměnou 8 340 Kč. Ke každému z těchto tří úkonů právní služby náleží též paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, celkem tedy ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, soud mu přiznal též náhradu této daně ve výši 1 940,40 Kč (21 % z 10 920 Kč). Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 860,40 Kč [obec] plnění určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.