7 C 195/2023-46 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 24 533,99 Kč s příslušenstvím uvedeným shora ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle níž právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za možnost platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách o 2 656 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 492 Kč, výše jejích měsíčních výdajů činila 4 410 Kč, žila u příbuzných a neměla další vyživovací povinnost. Tvrzenou majetkovou situaci žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně z výplatních pásek, sama žalovaná jí uvedené údaje označila jako pravdivé. Žalovaná naposledy uhradila dne [datum] částku 2 000 Kč, od té doby neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení neuhrazené části jistiny ve výši 7 408,91 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 276,54 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 435,16 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 651,48 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 261,90 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč, úroku za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 2 447,86 Kč, zákonného úroku z prodlení od prodlení do [datum] ve výši 1 467,42 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 7 408,91 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 685,45 Kč (dlužná část jistiny ve výši 7 408,91 Kč a úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 276,54 Kč) od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaná dne [datum] požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí částky 20 000 Kč. V žádosti uvedla, že je zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 26 492 Kč, což bylo ověřeno z výplatní pásky a dohody o změně pracovní smlouvy. Měsíční výdaje na bydlení byly tvrzeny ve výši 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč. Bydlela u rodinných příslušníků, byla svobodná, bezdětná. Žalovaná uvedla, že nemá žádné další dluhy (zjištěno z žádosti o úvěr z [datum], č. l. 40). Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely téhož dne smlouvu o úvěru [číslo] podle níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 600 Kč (celkem tedy 37 184 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] č. l. 18). Žalovaná uhradila celkem 24 150 Kč (zjištěno z přehledu plateb na č. l. 20 spisu). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila tuto pohledávku na žalobkyni dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], č. l. 22, včetně přílohy na č. l. 25 spisu), což bylo žalované oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], č. l. 27). Žalovaná byla o zaplacení žalované částky upomenuta dne [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky z [datum] na č. l. 28 spisu). 5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 7. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 9. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., kterou je nutno právně posoudit též podle ZoSÚ. 14. Soud se proto především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. 15. Soud konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s tvrzením žalované. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Byť právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala existenci zaměstnání žalované a výši jejího příjmu, z hlediska výdajových poměrů žalované neměla právní předchůdkyně žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Právní předchůdkyně žalobkyně se při zjišťování informací spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. S ohledem na shora uvedené tak nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. 16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v