7 C 4/2023 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 10 576,25 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet. Jelikož však žalovaná nehradila splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni [datum]. Dle článku 6.5 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že v případě zesplatnění úvěru je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. O nárocích žalobkyně z úvěrové smlouvy bylo rozhodnuto na základě rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 2. 2020, č. j. 16 C 270/2019-52, kterým byla mimo jiné přiznána uplatněná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 59 666,48 Kč za období do [datum] v kapitalizované výši 13 425,75 Kč (a dále smluvní pokutu dle čl. 6 úvěrové smlouvy ve výši 998 Kč), v nynější žalobě žalobkyně požaduje uhrazení dále běžící smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] (v kapitalizované výši v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a čl. 6 úvěrové smlouvy tak, že dohromady jsou uplatněny smluvní pokuty ve výši 10 576,25 Kč) s příslušným zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 4. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úroky v nominální úrokové výši 146,25 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 5 261 Kč. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s každou splátkou a dále měla žalobkyně právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši 200 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy), v případě nezaplacení nové dlužné jistiny po zesplatnění (součtu původní jistiny a přirostlého úroku ke dni zesplatnění) dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 15-17 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, se splácením úvěrových splátek se však dostala do prodlení, došlo tak k zesplatnění úvěru ke dni [datum] /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 20 Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 2. 2020, č. j. 16 C 270/2019 – 52, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalované uložena mj. povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 13 425,75 Kč (0,1 % denně z částky 59 666,48 Kč za období do [datum]) /viz rozsudek na č. l. 18 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne /viz předžalobní upomínku na č. l. 19, podací arch na č. l. 23 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazoval tvrzení ohledně zkoumání výdajů žalované. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný hodnocení klienta, v kterém zaznamenala jednotlivé údaje. [příjmení] měsíční příjem žalované ze zaměstnání činil 20 000 Kč, přičemž tato skutečnost byla doložena potvrzením zaměstnavatele. Ohledně formy bydlení bylo uvedeno„ u rodičů“, měsíční výdaje žalované byly uvedeny ve výši 3 410 Kč (životní minimum) a ve výši 1 000 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), žádné jiné výdaje uvedeny nebyly, celkem tedy výdaje ve výši 4 410 Kč, přičemž žalobkyně k této částce dále přičetla hodnotu 1 000 Kč jako rezervu. Žádné listiny ve vztahu k ověřování výdajové stránky žalované žalobkyně nepředložila /viz hodnocení klienta na č. l. 41 - 42, fotokopie občanského průkazu žalované na č. l. 39-40, NRKI na č. l. 43 se skóre 14, ověření bankovního účtu žalované na č. l. 44 a v elektronické podobě v systému ISAS, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu na č. l. 45 a v elektronické podobě v systému ISAS, prohlášení klienta na č. l. 46 -47, předsmluvní formulář na č. l. 48-50, [příjmení] na č. l. 51, výplatní pásku na č. l. 52 spisu/. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…). 10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně coby poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála. 15. Soud konstatuje, že žalobkyně nikterak nezkoumala výdaje žalované, spokojila se toliko s uvedením paušálními částkami v celkové výši 4 410 Kč měsíčně. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 16. Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalované, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska výdajových poměrů žalované neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se