5 C 313/2024-54 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 4. 9. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 138 151 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne 4. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo dne 4. 12. 2023. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 71,04 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 320 Kč, splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to jak na základě dokladů a informací získaných od žalované, tak i z jiných zdrojů, z databází a lustrací v systémech SOLUS a NRKI. Žalobkyně dále prověřila, že žalovaná nebyla v insolvenci, neměla u žalobkyně jinou smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenční rejstříku a obchodník doporučil úvěr ke schválení. Žalovaná stanovené splátky nehradila řádně, dosud ničeho neuhradila. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení nejméně o 30 dnů, po 499 Kč), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (za celkem 2 splátky, s jejichž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o nejméně 15 dnů, po 200 Kč), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni 24. 3. 2024. Ke dni zesplatnění se dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž její výše činila 117 688,58 Kč. Žalovaná byla dále z této částky povinna hradit úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu neuhradila, vzniklo žalobkyni počínaje dnem 26. 3. 2024 právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Dříve, nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne 1. 10. 2024 svůj návrh částečně zpět, a to v rozsahu, jenž je specifikován výrokem I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tak ponížila svůj nárok na úroveň dosud nesplacené jistiny předmětného úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení. Soud zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne 4. 12. 2023 částku ve výši 100 000 Kč /viz doklad o vyplacení úvěru na č. l. 27 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 46 spisu, výpis z bankovního účtu na č. l. 52 spisu/. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho /viz karta klienta na č. l. 38 spisu/. Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, poštovní podací arch na č. l. 37 spisu, výzvy k zaplacení na č. l. 33-34 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 35 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by uhradila nad rámec shora uvedeného dlužné plnění, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.6. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná dne 4. 12. 2023 uzavřela s žalobkyní, jakožto poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila. K důkazům byly založeny pouze listiny označené jako návrh na uzavření smlouvy včetně jeho dodatku, prohlášení klienta, kde jsou vyplněny osobní údaje žalované, avšak na místo podpisu žalované je uveden kód , číslo, . Dále byly předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení o schválení úvěru či listina označená jako popis podpisu smlouvy /viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na č. l. 8 spisu, návrh na uzavření smlouvy na č. l. 17-19 spisu, dodatek k návrhu smlouvy na č. l. 28-29 spisu, kopie OP žalované na č. l. 21-22 spisu, prohlášení klienta na č. l. 24-25 spisu, technický popis podpisu na dálku na č. l. 9 spisu, interní informace na č. l. 11-12 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 13-16 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 30 spisu včetně splátkového kalendáře na č. l. 31 spisu a dodejky na č. l. 32 spisu/. Z těchto listin nelze dle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, když skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti, rodném čísle či čísle občanského průkazu, bez toho, aniž by si byla vůbec, s ohledem na způsob uzavření tvrzené smlouvy, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalované, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Z ničeho potom nevyplývá, že by kód , číslo, byl zaslán a následně použit právě žalovanou k podpisu shora uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou, když samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaná, neprokazuje vůli žalované být předloženou smlouvou (včetně dodatku) ve znění textu na č. l. 17-19 a 28-29 vázána. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – obsahuje pouze záznam o tom, že předloženou úvěrovou smlouvu podepsala jak za poskytovatele (žalobkyni), tak za klienta (žalovanou) žalobkyně. Nevyplývá z ní také, kdy a jak k ní byl výše uvedený kód připojen, a že poté, kdy k ní byl tento kód připojen, je možné zjistit jakoukoliv dodatečnou změnu smlouvy. Soud tak má za to, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a neprokázala uzavření úvěrové smlouvy, včetně jejího dodatku.7. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena úvěrová smlouva (ve znění listin na č. l. 17 - 19 a 28 - 29 spisu) nemohl by jí soud posoudit jako platnou, když soud nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, když odkazovala na listinu označenou „hodnocení klienta“, ve které žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, výdaje potom uvedla v celkové výši 8 775 Kč, přičemž částka 3 915 Kč měla představovat výdaje na bydlení a částka 4 860 Kč životní minimum. Žalobkyně potom ověřila výši příjmů z výpisu vybraných pohybů na účtu žalované. Soud ovšem dospěl, že způsob zjišťování příjmů a výdajů žalované, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru, když není možné akceptovat pouhé odhadnutí výdajů na základě životního minima, neboť jeho výše neodpovídá reálným nákladům na životní potřeby konkrétního jedince a představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb. Nadto nelze přehlédnout, že také výše výdajů na bydlení byla uvedena ve velmi nízké, téměř nevěrohodné výši. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalované, což udělala pouze částečně, když nijak nezjišťovala její měsíční výdaje na živobytí a následně je ověřit, např. výpisem z bankovního účtu apod., což ovšem neučinila /viz částečný výpis z běžného účtu na č. l. 23 spisu, hodnocení klienta na č. l. 20 spisu, výpis z registru SOLUS na č. l. 10 spisu, výpis z nebankovního registru na č. l. 26 spisu/.8. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”).9. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednaj