17 C 257/2025-53 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se dne , datum, obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu , datum, , kterou se domáhala zaplacení částky 181 869,54 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jehož součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec ve výši 180 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,06 % ze sjednaného úvěrového rámce, a to vždy k 20. dni měsíce. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vycházela z tvrzení žalovaného, které ověřila ve veřejně přístupných databázích. Měla také k dispozici výpis z účtu žalovaného za , Anonymizováno, , kdy žalovaný disponoval částkou 130 000 Kč, výdaje žalovaného představovaly především nákup potravin, zahrnovaly také jednorázové výdaje a splátky jiných úvěrů v částce 5 736 Kč měsíčně. Žalovaný vybíral z účtu částky, ze kterých nejspíše hradil velkou část svých výdajů. Následně sestavila MLS model žalovaného, z nějž zjistila, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně dále argumentovala tím, že žalovaný úvěr řádně hradil rok, a to v období od , Anonymizováno, . Žalovaný celkem čerpal částku ve výši 194 512 Kč a uhradil 47 765 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, , neboť žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Dlužná částka 181 869,54 Kč s příslušenstvím představuje neuhrazenou jistinu ve výši 179 969,54 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč (3x300 Kč za upomínky), smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč (2x500 Kč za prodlení z úhradou splátky úvěru), kapitalizovaný úrok ve výši 31 871,06 Kč, úrok 12 % ročně z částky 179 969,54 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný a zákonný úrok z prodlení ve výši 4 694,94 Kč od , datum, do , datum, . Žalovaný ani přes opakované výzvy, z dlužné částky doposud ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,9 % a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve splátkách ve výši 3,061 % z úvěrového rámce, tedy po 1 377 Kč měsíčně. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném 300 Kč za měsíc vymáhání dluhu a smluvní pokutu v částce 500 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru /viz výpis z OR žalobce na č. l. 10-15 spisu, flexibilní půjčka – revolvingový úvěr na č. l. 16-17 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 21-24 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 18-20 spisu/. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 194 512 Kč a uhradil celkem 47 765 Kč /viz výpis čerpání splátek a úhrad na č. l. 25-26 spisu/. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, zesplatnila úvěr a vyzývala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, naposledy tak učinila předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzva ke splacení celého úvěru + doručenka na č. l. 27-28 spisu, předžalobní výzva k plnění + doručenka na č. l. 29-30 spisu/. Žalovaný netvrdil ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by dlužnou částku uhradil nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných databází a výpisem z účtu žalovaného za období , Anonymizováno, , podle kterého měl žalovaný disponovat částkou 130 000 Kč. Tvrzení žalobkyně jsou však v rozporu se skutkovými zjištěními. Žalovaný ve smlouvě o revolvingovém úvěru uvedl, že je důchodce a žije u rodičů, má čistý měsíční příjem ve výši 37 000 Kč (25 000 Kč jako hlavní měsíční příjem a 12 000 Kč vedlejší měsíční příjem), příjem ostatních členů domácnosti činil 55 000 Kč měsíčně a výdaje v částce 2 000 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 3 000 Kč a jiné výdaje ve výši 500 Kč /viz flexibilní půjčka-revolvingový úvěr na č. l. 16-17 spisu, karta klienta na č. l. 31 spisu/. Žalobkyně tak počítala s příjmem klienta v částce 37 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč, mezi výdaji kromě životního minima žalovaného a dalšího člena domácnosti ve výši 8 510 Kč zohlednila také 6 820 Kč jako normativní náklady na bydlení a částku 5 736 Kč, která představovala splátky jiných úvěrů podle lustrace v NRKI, k níž soudu ovšem ničeho nedoložila /viz ověření bonity MLS na č. l. 32-33 spisu/. Žalobkyně soudu žádným způsobem nedoložila ani ostatní výpisy z veřejně přístupných databázích, z nichž podle svého tvrzení vycházela. Dále měla k dispozici výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za skutečné období od , datum, do , datum, (přes označení počátku , datum, , první transakce ale proběhla až , datum, ). Podle výpisu z tohoto účtu, jehož počáteční zůstatek představoval částku -973,96 Kč, měl žalovaný celkový příjem za období ve výši 203 409,21 Kč a výdaje ve výši 198 894,55 Kč. Konečný zůstatek tak činil částku 3 540,68 Kč. Mezi příjmy žalovaného bylo možné bezpečně identifikovat starobní důchod v částce 20 555 Kč a úvěr poskytnutý žalobkyní v částce 45 000 Kč a pokud byly na účet v daném období připsány, a to bez možnosti vyčíst důvod, další částky, zde ve výši 102 881 Kč a 35 000 Kč, byly tyto obratem přeposílány na jiné účty, nikoli však účty žalovaného. Tento účet nebyl navíc zjevně jediným účtem žalovaného, neboť z výpisu se podává, že žalovaný prováděl transakce, příchozí i odchozí, na jiné účty vedené na jeho jméno, například č. , č. účtu, nebo č. , č. účtu, . K těmto však žalobkyně již výpisy nedoložila. Žalovaný dále posílal peníze v desítkách až stovkách tisíc korun na účty bez známého příjemce /viz výpis z účtu na č. l. 45-48 spisu/. Z těchto kusých informací se podává, že zůstatek na účtu žalovaného č. , č. účtu, představoval částku 3 540,68 Kč a zároveň byl již navýšen o příjem z úvěru poskytnutého žalobkyní na základě předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru v částce 45 000 Kč. Dále se žalobkyně příjmy a výdaji žalovaného nezabývala a vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které dále neověřovala. Spokojila se s výpisem z jednoho z více účtů žalovaného, a to za období ani ne jednoho měsíce před uzavřením úvěrové smlouvy, do jehož stavu se navíc promítly i úvěrové prostředky poskytnuté žalobkyní. Ze vstupních informací, které měla žalobkyně po ruce, však žalobkyně nemohla být schopná bez důvodných pochybností zjistit skutečné příjmy a výdaje žalovaného, nicméně úvěrový rámec žalovanému bez dalšího poskytla. Žalobkyně se dostavila k ústnímu jednání, při němž byla poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o doplnění tvrzení a důkazů ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí. Žalobkyně žádných dalších tvrzení ani důkazů nenabídla, soud tak nemohl dospět k jinému závěru než, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzován6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povin