Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 700 Kč, smluvního úroku ve výši 5 854 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 554 Kč od , datum, do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne , datum, distančním způsobem po posouzení její úvěruschopnosti smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 800 Kč, přičemž žalovaná následně využila možnosti jeho navýšení a čerpala úvěr v celkové výši 14 700 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen převodem na její bankovní účet a měl být splacen nejpozději dne , datum, společně se smluvním úrokem ve výši 5 854 Kč. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době nesplatila a na dluh neuhradila ničeho, čímž se dostala do prodlení. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, která se jejího zaplacení domáhá v tomto řízení.2. Žalovaná byla soudem telefonicky vyrozuměna o podané žalobě a současně upozorněna, že jí bude doručována do datové schránky. Žaloba byla následně do datové schránky žalované doručena fikcí. Žalovaná k podané nijak nevyjádřila.3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku ve výši 6 800 Kč (smlouva na č.l. 6). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl úvěrový limit navýšen na 11 800 Kč (dodatek č. , hodnota, na č.l. 11). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl úvěrový limit navýšen na 12 300 Kč (dodatek č. , hodnota, na č.l. 16). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl úvěrový limit navýšen na 14 000 Kč (dodatek č. , hodnota, na č.l. 18). Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byl úvěrový limit navýšen na 14 700 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, přičemž úrok byl počítán denně z výše nesplacené jistiny úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit maximálně v 11 minimálních měsíčních splátkách, přičemž výše minimální měsíční splátky činila 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozí období (dodatek č. , hodnota, na č.l. 20). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 6 800 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč, dne , datum, částku 500 Kč, dne , datum, částku 1 700 Kč a dne , datum, částku 700 Kč, celkem 14 700 Kč, na účet č. , Anonymizováno, jehož je žalovaná jedinou majitelkou a disponentkou (sdělení banky na č.l. 59, výpis z běžného účtu na č.l. 34). Žalovaná uhradila dne , datum, částku 700 Kč, která byla zcela započtena na jistinu a dne , datum, částku 2 000 Kč, z čehož byla částka ve výši 700 Kč započtena na jistinu a částka 1 300 Kč započtena na úrok (potvrzení o finančních transakcích na č.l. 33). Žalovaná byla výzvou ze dne , datum, vyzvána k úhradě minimální měsíční splátky po splatnosti ve výši 3 909 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč (výzva na č.l. 39). Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, byl dluh dopisem ze dne , datum, zesplatněn. Dlužná jistina činila 13 300 Kč, smluvní úrok 5 854 Kč, smluvní pokuta 36 Kč a poplatky za upomínky 100 Kč (dopis na č.l. 40, podací lístek na č.l. 41). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 22, Dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek na č.l. 13, seznam postoupených pohledávek na č.l. 37), což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (dopis na č.l. 42). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu advokátkou žalobkyně (dopis na č.l. 43, potvrzení o podání zásilky na č.l. 44). Žalobkyně nepředložila žádné listinné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, ani jaké konkrétní údaje a informace si za tímto účelem opatřila a vyhodnotila.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování a dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Žalobkyně v řízení nepředložila žádné listinné důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy a jednotlivých dodatků zkoumala úvěruschopnost žalované. Nebyly předloženy žádné doklady o příjmech žalované, výdajích, rodinných poměrech, nahlédnutí do úvěrových registrů ani jiné podklady, z nichž by bylo patrné, jaké informace si věřitel opatřil a jak je vyhodnotil. Za této situace soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a žalované proto vznikla povinnost vrátit pouze skutečně poskytnuté peněžní prostředky bez sjednaných úroků, smluvních pokut a dalších nákladů. Ze zjištěného skutkového stavu vyplynulo, že žalované byla na základě smlouvy a jejích dodatků poskytnuta celková částka 14 700 Kč. Žalovaná následně uhradila celkem 2 700 Kč, přičemž bez ohledu na způsob započtení provedený věřitelem je nutno tyto platby započíst na vrácení poskytnuté jistiny. Neuhrazená část jistiny proto činí 12 000 Kč (14 700 Kč – 2 700 Kč). V rozsahu této částky je žaloba důvodná a soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč.13. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení další částky představující jistinu či smluvní úroky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť vzhledem k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované nelze žalobkyni taková plnění přiznat.14. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti (tj. do dne , datum, dle dopisu z téhož dne) se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak následujícím dnem povinnost podle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,50 % ročně z částky 12 000 Kč.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,77 % z plné náhrady nákladů řízení, tj. 477 Kč (16,77 % z 2 843 Kč). Plná náhrada nákladů by činila 2 843 Kč a skládá se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 1 200 Kč (3 úkony x odměna ve výši 400 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 100 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 315 Kč (21 % z částky 1 500 Kč). Jejich zaplacení soud k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.