48 C 125/2020-30 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení byl v době podání žaloby nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 3 040 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila ve sjednané výši 27 040 Kč. Dlužná částka činila ke dni podání žaloby 3 040 Kč. Úvěruschopnost žalované byla posuzována s ohledem na její příjmy před poskytnutím úvěru. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla spolu s částí podniku [právnická osoba] převedena na [právnická osoba], která ji jako věřitel postoupila žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, neboť žalovaná uhradila dne [datum] částku 1 000 Kč na jistinu a 1 000 Kč na náklady řízení, dále dne [datum] žalovaná uhradila částku 1 000 Kč na jistinu a 1 000 Kč na náklady řízení. Jelikož byla před zahájením jednání ve věci samé žaloba částečně vzata zpět žalující stranou, a to v rozsahu 2 000 Kč na jistině a dále s ohledem na úhrady i část požadovaných úroků z prodlení, soud řízení částečně zastavil výrokem ad I v navrženém rozsahu dle § 96 o. s. ř., aniž zjišťoval stanovisko žalované. Úhradu na náklady řízení soud s ohledem na jejich konstitutivní nárok rozhodnutím soudu zohlednil ve výši, kterou uložil žalované zaplatit. Žalovaná se dostavila k jednání, potvrdila, že si je vědoma toho, že dlužila žalovanou částku, dluh byla schopna původně splácet, ale pak došlo ke změně situace a nebyla jej schopna nadále hradit. Potvrdila, že uhradila na žalovanou částku po podání žaloby celkem 4 000 Kč ve 4 platbách složenkou, požádala o povolení splátek na zbylou dlužnou částku ve výši 1 000 Kč měsíčně. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. Úvěruschopnost byla posuzována v dostatečném rozsahu. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč. Jelikož žalovaná na náhradu nákladů řízení již uhradila částku 2 000 Kč, soud jí uložil doplatit pouze rozdíl tedy 1 062 Kč. S ohledem na výši dlužné částky a nákladů řízení, rozhodl soud o povinnosti žalované splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Důvodem pro toto rozhodnutí byla dále finanční situace žalované. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud má za to, že povolení nižších splátek by bylo neodůvodněným zvýhodněním žalované na úkor žalobkyni. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 občanského zákoníku), že nesplní-li žalovaná byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalované dostatečnou výstrahou, aby splátky plnila řádně a včas. Nad rámec odůvodnění soud konstatuje, že žalovaná by měla po uhrazení dvou splátek po 1 000 Kč požádat zástupkyni žalobkyně o vyčíslení zbylé dlužné částky zejména úroků z prodlení a tyto následně doplatit. Soud žalované posílá opětovně v příloze žalobu, ve které jsou uvedeny platební údaje a kontakt na zástupce žalobkyně.