10 C 159/2020-52 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 8 179,91 Kč s odůvodněním, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky, s nimiž se žalovaný seznámil a zavázal se je dodržovat. Předchůdce žalobkyně zapůjčil žalovanému následující přijímací zařízení za účelem využívání služeb (dále jen zařízení): [anonymizováno 7 slov]: [příjmení]: [anonymizováno]), [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]: [anonymizováno]). Jejich převzetí stvrdil žalovaný na zakázkovém listu. Předchůdce žalobkyně se zavázal poskytovat žalovanému služby a žalovaný se zavázal platit za poskytnuté služby vyúčtovanou cenu. Žalovaný nehradil cenu poskytovaných služeb, proto předchůdce žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupil. Žalovaný dosud nevrátil zapůjčená zařízení, proto je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za [anonymizováno] a 5 000 Kč za [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně dále požadovala nájemné v celkové výši 679,91 Kč a poplatek za odpojení ve výši 500 Kč, vyúčtované daňovými doklady splatnými [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], [datum]. 2. Žalobkyně dále uvedla, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ní pohledávka přešla v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] ke dni [datum]. 3. V průběhu řízení bylo zjištěno, že žalovaný, který je občanem Slovenské republiky, má bydliště na Slovensku. Listiny, včetně usnesení s výzvou k vyjádření, mu byly doručeny prostřednictvím Okresního soudu v Prešově. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 4. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání, s tímto postupem strany souhlasily. 5. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené [datum] bylo zjištěno, že žalovaný se se [právnická osoba] Česká republika dohodl, že bude využívat jí nabízené služby a za poskytnuté služby bude platit měsíční vyúčtování. Součástí smluvních ujednání byla dohoda o pronájmu zařízení sloužícího pro využívání služeb. Ze zakázkových listů podepsaných žalovaným dne [datum] a [datum] je zřejmé, že žalovanému byly předány do užívání dvě zařízení - [anonymizováno 7 slov]: [příjmení]: [anonymizováno]) a [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]: [anonymizováno]). 6. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne [datum] předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 2 939,66 Kč a k vrácení pronajatého zařízení nejpozději do [datum]. 7. Z vyúčtování vystavených předchůdcem žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byly postupně (v měsíčním intervalu) vyúčtovány služby elektronických komunikací, součástí vyúčtování bylo i nájemné za pronájem zařízení sloužícího pro přístup na internet (modem) a pro příjem kabelové televize (mediabox). Za období od [datum] do [datum] bylo žalovanému vyúčtováno nájemné ve výši 679,91 Kč, v posledním vyúčtování byl vyúčtován poplatek za odpojení ve výši 500 Kč. Žalovaný z vyúčtovaných částek nic neuhradil. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo zpochybněno, vyplývá i to, že žalovaný dosud nevrátil pronajatá zařízení. 8. Povinnost žalovaného vrátit pronajaté zařízení po ukončení smluvního vztahu vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek. Podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek je účastník povinen na vlastní náklady vrátit přijímací zařízení poskytovatele, které mu bylo poskytnuto, do 14 dnů od data ukončení Smlouvy na některém kontaktním místě, jejichž seznam lze najít na [webová adresa] nebo jeho zasláním na adresu distribučního skladu, kterou lze najít na [webová adresa]. Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí. Podle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele včas a v pořádku, může mu být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 10. Nárok na zaplacení nájemného za pronajaté zařízení posoudil soud dle § 2201 a násl. o. z. V části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 679,91 Kč, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Povinností žalovaného podle uzavřené smlouvy bylo platit poplatky za pronájem zapůjčeného zařízení k využívání služeb [anonymizováno], které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto platby nejsou cenou za služby elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Žalovaný tuto povinnost nesplnil, jak vyplývá z obsahu předložených faktur a upomínek o zaplacení. 11. Ve věci nároku na zaplacení poplatku za odpojení má soud za to, že poplatek ve výši 500 Kč není poplatkem za určitý úkon učiněný žalobkyní, nýbrž skrytou smluvní pokutou za předčasné ukončení smlouvy z důvodu porušení smluvních podmínek. Tento poplatek je účtován pouze zákazníkům, kterým je smlouva ukončena z důvodu neplnění jejich smluvních povinností. Zákazníkům, kteří ukončí smlouvu řádně, tento poplatek účtován není. Jedinou funkcí, kterou poplatek za odpojení má, je sankcionovat žalovaného za porušení smluvních povinností. Taková sankce je bezesporu smluvní pokutou. 12. V případě spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající právo na zaplacení smluvní pokuty obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách, a tedy nemohou být obsažena ani v ceníku žalobkyně (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Podle § 1814 písm. f) o. z., se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Těmito podmínkami jsou právě ustanovení o vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty uvedená ve všeobecných obchodních podmínkách nebo ceníku spotřebitelských smluv (viz. Ústavní soud, I. ÚS 3512/11). Dle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení občanského zákoníku stanovených k ochraně spotřebitele. Soud proto k ustanovení o vzniku nároku na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za odpojení od služeb žalobkyně nepřihlížel. 13. Ve věci nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč za nevrácená zařízení dospěl soud k následujícím závěrům: Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení, žalobkyni tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu žalobkyně zařízení žalovanému poskytnout. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí žalobkyně ve vlastních VOP) na vrácení zařízení žalobkyni. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení žalobkyní, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 14. Formulace čl. 7 4. VOP napovídá spíše, že záměrem žalobkyně bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 15. Podle § 1815 o. z. platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč. 16. Z důvodů výše uvedených soud zamítl žalobu v části požadující smluvní pokuty v celkové výši 7 500 Kč a žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení částky 679,91 Kč. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, s přihlédnutím k tomu, že žalovanému v souvislosti s řízením náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.