12 C 219/2021-24 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení 13 932 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřeli účastníci [datum] nájemní smlouvu [číslo] 2018 na základě které přenechal žalobce žalovanému do užívání byt [číslo] v bytovém domě [adresa], [anonymizována dvě slova], který je situovaný v [anonymizováno] patře bytového domu v ulici [ulice], [územní celek] (dále jen„ byt“). Nájemní vztah trval do [datum]. 2. Výše měsíčního nájemného činila v říjnu 2018 částku 658 Kč a v následném období částku 849 Kč. 3. Žalovaný nehradil měsíční nájemné řádně a včas, vznikl mu tak za měsíc: prosinec 2018 – dluh 722 Kč, leden 2019 – dluh 849 Kč, únor 2019 – dluh 849 Kč, březen 2019 – dluh 849 Kč, duben 2019 – dluh 849 Kč, květen 2019 – dluh 849 Kč, červen 2019 – dluh 849 Kč, červenec 2019 – dluh 849 Kč, srpen 2019 – dluh 849 Kč, září 2019 – dluh 849 Kč, říjen 2019 – dluh 849 Kč, listopad 2019 – dluh 849 Kč, prosinec 2019 – dluh 849 Kč. Žalovaný tak na nájemném celkem dluží 10 910 Kč. 4. Dále žalovaný neuhradil dluh vzniklý v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum]. Celkové náklady za služby spojené s užíváním bytu v roce 2018 činily částku 437 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Dluh ve výši 437 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do [datum]. 5. Dále žalovaný neuhradil dluh v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum]. Celkové náklady za služby spojené s užíváním bytu v roce 2019 činily částku 2 585 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Dluh ve výši 2 585 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do [datum]. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Soud zjistil následující skutkový stav. Výpisem z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce byl vlastníkem bytu minimálně v období od [datum] do [datum]. 9. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 838 Kč. Žalobce nevyzval žalovaného k odevzdání bytu. Z nájemní smlouvy soud dále zjistil, že si účastníci ve smlouvě ujednali splatnost dluhů z vyúčtování služeb do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování nájemci. 10. Z předpisu plateb a úhrad soud zjistil, že žalovaný neplatil nájemné řádně a včas a vznikl mu tak za měsíc: prosinec 2018 – dluh 711 Kč, leden 2019 – dluh 838 Kč, únor 2019 – dluh 838 Kč, březen 2019 – dluh 838 Kč, duben 2019 – dluh 838 Kč, květen 2019 – dluh 838 Kč, červen 2019 – dluh 838 Kč, červenec 2019 – dluh 838 Kč, srpen 2019 – dluh 838 Kč, září 2019 – dluh 838 Kč, říjen 2019 – dluh 838 Kč, listopad 2019 – dluh 838 Kč, prosinec 2019 – dluh 838 Kč. 11. Z hlášenky volného bytu soud zjistil, že si žalobce byt [datum] převzal bez účasti žalovaného. 12. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovanému vznikl za toto období dluh na službách spojených s užíváním bytu ve výši 437 Kč. Z doručenky soud zjistil, že žalovaný měl možnost si vyúčtování převzít od [datum]. 13. Z vyúčtování služeb za období od od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovanému vznikl dluh na službách spojených s užíváním bytu a domu ve výši 2 585 Kč. Z doručenky soud zjistil, že žalovaný měl možnost si převzít vyúčtování od [datum]. 14. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný užíval na základě nájemního vztahu byt ve vlastnictví žalobce. Žalovaný neplatil nájemné řádně a včas a za období od měsíce října 2018 do měsíce prosince 2019 mu vznikl dluh na nájemném v celkové výši 10 767 Kč. Žalovaný dále nezaplatil dluh za služby spojené s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 437 Kč, kdy mu bylo vyúčtování doručeno [datum] a za období [datum] do [datum] ve výši 2 585 Kč, kdy mu bylo vyúčtování doručeno [datum]. 15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 16. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. 17. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 18. Podle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 19. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 22. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobu co do částky 143 Kč s příslušenstvím zamítl, jelikož z nájemní smlouvy ve spojení s předpisem plateb a úhrad je zřejmé, že žalovaném vznikl na nájemném dluh ve výši 10 767 Kč a nikoliv 10 910 Kč, jako požadoval žalobce. V ostatním žalobě soud vyhověl, jelikož se žalobci předloženými důkazy podařilo prokázat, že žalobce splnil veškeré své povinnosti z nájemní smlouvy a naopak žalovaný své povinnosti nesplnil a je v prodlení s jejich plněním. 23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Žalobce je statutárním městem. U statutárních měst je nutné presumovat dostatek personálních prostředků proto, aby mohly dostatečně a kvalitně hájit svá práva před soudem, ledaže je prokázán opak (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3). Předmětem sporu byl spor o zaplacení dlužného nájemného a nedoplatku za spotřebované služby spojené s užíváním bytu. Tento spor se svou složitostí jakkoliv nevychyluje od jiných sporů, kde je žalobce pravidelným účastníkem. Soud proto žalobci přiznal náhradu nákladů pouze ve výši, v jaké by měl na náhradu nákladů řízení nárok účastník nezastoupený advokátem, jelikož náklady na zastoupení advokátem nepovažuje soud za účelně vynaložené.