12 C 322/2021-28 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 23 369 Kč s příslušenstvím z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 12 283 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal [právnická osoba] za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátka byla ujednána na [datum]. Žalovaný zaplatil do [datum] pouze 1 400 Kč. Další platby žalovaný neprovedl. 2. Před uzavřením smlouvy zkoumala [právnická osoba] schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalovaného a posoudila žalovaného jako úvěruschopného. 3. Společnost [anonymizováno] [datum] postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytla [právnická osoba] žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 12 283 Kč, tj. celkem se žalovaný zavázal [právnická osoba] za poskytnutou zápůjčku zaplatit 26 283 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 439 Kč a 60. splátky ve výši 382 Kč, přičemž splatnost poslední splátka byla ujednána na [datum]. 7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil pouze 1 400 Kč Poslední platbu učinil žalovaný [datum]. 8. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla [právnická osoba] zkoumána a posouzena jako dostatečná, když [právnická osoba] zjistila jako čistý příjem žalovaného částku 36 142 Kč, skládající se z příjmu žalovaného ve výši 17 142 Kč, který ověřila [právnická osoba] prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek a z dalšího příjmu domácnosti ve výši 19 000 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila [právnická osoba] částku 4 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila [právnická osoba] pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. 11. Skutkový závěr soudu je následující. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce na základě které obdržel od [právnická osoba] plnění ve výši 14 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatil žalovaný [právnická osoba] celkem 1 400 Kč Poslední platbu na dluh ze smlouvy o zápůjčce provedl žalovaný [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalovaného porovnáním jeho příjmů a výdajů a posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Následně pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila [právnická osoba] na žalobkyni dne [datum]. Žalobkyně pak vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 12. Právní posouzení soudu je následující. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Po obsahové stránce je povinnost spotřebitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedené judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o