12 C 370/2021-22 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 35 870 Kč s příslušenstvím z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovanou [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 18 529 Kč, tzn. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 45 529 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 759 Kč a 60. splátky ve výši 748 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy pouze 9 659 Kč. 2. Před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalované a posoudila žalovanou jako úvěruschopnou na základě porovnání jejich příjmů a výdajů. 3. Společnost [anonymizováno] uzavřela [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila [právnická osoba] žalobkyni pohledávku ze smlouvy o zápůjčce. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla [právnická osoba] žalované zápůjčku ve výši ve výši 27 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit [právnická osoba] souhrnný poplatek 18 529 Kč, tzn. celkem se žalovaná zavázala zaplatit 45 529 Kč, a to prostřednictvím 59 týdenních splátek ve výši 759 Kč a 60. splátky ve výši 748 Kč, a to nejpozději do [datum]. 7. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy o zápůjčce částku 9 659 Kč, přičemž poslední platbu učinila žalovaná [datum]. 8. Z karty zákazníka soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla [právnická osoba] zkoumána a posouzena jako dostatečná, když [právnická osoba] zjistila jako příjmy žalované částku 47 892 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 18 892 Kč a z čistého příjmu domácnosti ve výši 29 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalované zjistila [právnická osoba] částku 13 749 Kč Tyto údaje ověřila [právnická osoba] z pracovní smlouvy žalované a z výplatních pásek žalované. Jako adresu trvalé bydliště žalované zjistila [právnická osoba] adresu [stát. instituce], tj. [ulice a číslo], [obec]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřela [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila [právnická osoba] žalobkyni pohledávku ze smlouvy o zápůjčce. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do [datum]. 11. Skutkový závěr soudu je následující. Žalovaná uzavřela se [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě které obdržela žalovaná plnění ve výši 27 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatila žalovaná [právnická osoba] celkem 9 659 Kč. Následně pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila [právnická osoba] na žalobkyni, a ta žalovanou vyzvala k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy posoudila [právnická osoba] úvěruschopnost žalovaném posouzením jejích příjmů a výdajů, přičemž [právnická osoba] zjistila jako příjmy žalované částku 47 892 Kč skládající se z příjmu žalované ve výši 18 892 Kč a z čistého příjmu domácnosti ve výši 29 000 Kč. Jako měsíční výdaje žalované zjistila [právnická osoba] částku 13 749 Kč Tyto údaje ověřila [právnická osoba] z pracovní smlouvy žalované a z výplatních pásek žalované. Jako adresu trvalé bydliště žalované zjistila [právnická osoba] adresu [stát. instituce], tj. [ulice a číslo], [obec]. 12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (zápůjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, týkající se předchozí úpravy spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve kterém je úprava povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr po obsahové stránce totožná s účinnou úpravou a lze tedy vycházet ze závěrů uvedených níže. V rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získan