15 C 213/2021-22 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 992,43 Kč s příslušenstvím a částky 1 150 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru označené jako„ Smlouva k službě [anonymizováno] účet“ uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen„ smlouva o úvěru“). Dle tvrzení žalobkyně uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla povinnost žalobkyně poskytnout žalované platební kartu, která žalované umožnila čerpat úvěr poskytovaný žalobkyní. Povinnost žalované byla poskytnuté peníze vrátit žalobkyni a zaplatit za poskytnuté peníze úrok a poplatky za poskytované služby. Žalovaná měla poskytnuté peníze splácet žalobkyni měsíčně, a to vždy ve výši určené na základě měsíčního vyúčtování prováděného žalobkyní a zasílaného žalovanému. V případě, že by žalovaná byla v prodlení se splácením poskytnutého úvěru, ujednala si žalobkyně s žalovanou poplatek z prodlení za předpokladu zaplacení splátky žalovaným: do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 4 992,43 Kč, přičemž žalobkyni neuhradila ničeho a je v prodlení se splácením úvěru. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Vedle toho vznikl žalobkyni nárok též na úhradu poplatku z prodlení ve výši 1 150 Kč, jelikož dlužná vyúčtovaná částka je více jak 30 dní po splatnosti. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 1. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že bude průběžně poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše kreditního rámce. Žalovaná čerpala úvěr prostřednictvím platební karty, kterou žalobkyně poskytla žalované. Za to se žalovaný zavázal zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to vždy ve výši určené vyúčtováním, které žalobkyně zasílala žalované. Dále si žalobkyně s žalovanou ujednali, že v případě, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru, zesplatní žalobkyně celou dlužnou částku a zároveň vznikne žalované povinnost zaplatit žalobkyni poplatek z prodlení za předpokladu zaplacení dlužné částky žalovanou: do 5 dnů po splatnosti vyúčtování 150 Kč, do 10 dnů po splatnosti vyúčtování 250 Kč, do 15 dnů po splatnosti vyúčtování 350 Kč, do 20 dnů po splatnosti vyúčtování 450 Kč, do 25 dnů po splatnosti vyúčtování 550 Kč, do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, přičemž jednotlivé poplatky se nesčítají. Žalovaná za období od [datum] do [datum] čerpala peněžní prostředky v celkové výši 4 992,43 Kč. Za stejné období žalovaná peněžní prostředky nevrátila a neplní tak své povinnosti ze smlouvy o úvěru. Na základě vyúčtování žalobkyně za měsíc leden 2020, se splatností do [datum], měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 8 191,30 Kč. 2. Z předložených listin nijak nevyplývá, že by právní žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. V zájmu žalobkyně je, aby prokázala skutečnost, že při poskytnutí úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Protože se v řízení žalobkyni tuto skutečnosti nepodařilo prokázat ani po poučení soudem podle ust. § 118a) odst. 3 o.s.ř., nastupuje institut důkazního břemene. Smyslem tohoto procesního institutu je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla dokázána, tedy v případě, kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V tomto případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Soudu tedy nezbylo než rozhodnout v neprospěch žalobkyně, která ačkoliv tvrdila, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, neprokázala, že při poskytnutí úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. 3. Právní posouzení soudu je následující. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) je Spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 4. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 5. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. V souzené věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. 10. Protože je smlouva o úvěru z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované celkem plnění ve výši 4 992,43 Kč. Za obdržené plnění žalovaná ničeho nezaplatila. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 992,43 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním. 11. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Žalovaná pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní výzvu, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení do [datum]. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 931,52 Kč, přičemž tato částka představuje 62,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,28 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 142,43 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.