17 C 205/2020-37 — Okresní soud v Mostě

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovanou zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemní komunikace v ul. [ulice], v [obec]. Z úředního záznamu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná dne [datum] parkovala s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] [číslo] v ulici [ulice] v [obec], a to v prostoru označeném dopravní značkou [příjmení] s [anonymizována tři slova], zákaz stání s dodatkovou tabulkou s výše uvedeným datem a nápisem„ čištění komunikace v době od 7,00 do 17,00 hodin“. Vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] [číslo] tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci a proto bylo odstraněno, resp. odtaženo na odstavné parkoviště do areálu [anonymizováno] policie [obec] v ul. [ulice], v [obec]. Z úředního záznamu ze dne [datum] soud dále zjistil, že dne [datum] se žalovaná dostavila do areálu Městské [anonymizováno] [obec] a předložila osvědčení o registraci vozidla a následně si vozidlo převzala a z místa odjela. Z prohlášení o uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná sice odmítla zaplatit manipulační poplatek 1 500 Kč za odtah vozidla, ale současně žalovaná na služebně [anonymizováno] [obec] podepsala Prohlášení o uznání dluhu, ve kterém mimo jiné svým podpisem dluh ve výši 1 500 Kč za náklady za odtah vozidla uznala a zavázala se jej uhradit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání. Tuto povinnost žalovaná nesplnila. Žalobce vynaložil prostředky, jež byly nutné k zabezpečení provozu na pozemních komunikacích, které byly (jsou) v jeho vlastnictví. Žalovaná způsobila žalobci škodu ve výši 1 500 Kč a za tuto škodu odpovídá žalovaná jako provozovatel vozidla. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce se snažil žalovanou kontaktovat a vyzval jí dne [datum] k úhradě náhrady škody, jež žalobci vznikla nuceným odtahem vozidla, jehož byla žalovaná provozovatelem, a to nejpozději do dne [datum]. Žalovaná na dluh žalobci ničeho neuhradila. 4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výše náhrady škody způsobené žalovanou žalobci je stanovena nařízením [číslo] ze dne [datum], kterým se stanovují maximální ceny za nucené odtahy vozidel a za přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla v čl. II odst. 1. tohoto nařízení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 813/2007„ provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je - bez ohledu na to, kdo vznik této překážky skutečně zapříčinil - povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci. V této souvislosti se vyslovil i Ústavní soud nálezem III. ÚS 150/03, mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve spojení s ustanovením § 489 ObčZ z roku 1964 a ustanovením § 420 ObčZ z roku 1964, dnes tedy ustanovení § 2894 a násl. NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.), dále ustanovení § 2927 a násl. NOZ, jež byl založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Žalovaná je v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, proto vznikl žalobci nárok na úhradu úroku z prodlení podle platné právní úpravy, zejména podle ustanovení § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen NOZ). Příslušenství v podobě úroků z prodlení bylo žalobci přiznáno v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 146 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částkách 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 546 Kč (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.).