32 C 59/2021-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“, kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách a proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil, pohledávku zesplatnil ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 12.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 12.000 Kč. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Přílohy, Seznam postoupených pohledávek – s uvedenou pohledávkou za žalovaným. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a svoji neúčast u ústního jednání soudu neomluvil. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil žalovanému (na čl. 22) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázanou platbu od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 12.000 Kč dne [datum] (na čl. 23) Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], která nebyla podepsána žalovaným, respektive ani jedním z účastníků tvrzeného právního jednání, neměl soud za prokázané, že by tuto smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a proto soud nepovažuje za potřebné se zněním smlouvy vůbec zabývat. Listinou nazvanou:„ [jméno] application in info“ ze dne [datum] znějící na částku 12.000 Kč měl soud za prokázané číslo účtu žalovaného [bankovní účet], ale vzhledem k tomu, že jde o interní doklad právního předchůdce žalobce, žádné další skutečnosti touto listinou prokázány nebyly. 3 kusy listiny nazvané:„ Platební informace – výpis z účtu“ měl soud za prokázané pouze ve spojení se soudem opatřenou Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], že žalovaný čerpal žalovanou jistinu ve výši 12.000 Kč s tím, že do data splatnosti [datum] žalovaný z této částky ničeho právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba] měl soud za prokázané znění těchto podmínek, avšak soud nemá za prokázané, že by se s nimi žalovaný jakkoliv seznámil. Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru měl soud za prokázané znění těchto informací, avšak soud nemá za prokázané, že by se s nimi žalovaný jakkoliv seznámil. Podacím lístkem ze dne [datum] – není tu však žádná listina, ke které by tento podací lístek patřil, nemá soud za prokázané, co touto zásilkou bylo žalovanému doručováno, zda se jednalo o oznámení o postoupení pohledávky nebo nějakou jinou listinu. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 12.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem, resp. s právním předchůdcem žalobce, skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkává, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 12.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 22 – 23 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 12.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 12.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku. Částku 12.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně úroků z prodlení spočívalo v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dle kterého:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu dle kterého:,,Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.“ Výše repo sazby je soudu známa z jeho činnosti. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. <b>V další části rozsudku v odstavcích 7. až 15. se soud podrobněji vyjádří ke smlouvám, k jejichž uzavření došlo s využitím prostředků komunikace na dálku:</b> 7. Z ust. § 104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zák. o spotřebitelském úvěru) vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Podle ust. § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 9. Podle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 10. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 [číslo] (dále jen eIDAS), se elektronickým podpisem rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 11. Podle čl. 25 bod 1 eIDASelektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. 12. Soud se zabýval otázkou, zda dokument v elektronické podobě, v němž je zachycen obsah spotřebitelské smlouvy ze dne [datum] a v němž je uvedeno, že:„ [příjmení] Smlouva nabývá platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu oběma Smluvními stranami.“ Při