33 C 292/2020-29 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 6 063 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 806,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 928,38 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 529,59 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 27 % ročně z částky 4 529,59 Kč od [datum] do zaplacení, s tím, že dne [datum] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“), na základě které žalovanému téhož dne zapůjčila částku 25 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a poplatek ve výši 18 354 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 910 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 819 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 625 Kč v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2 891 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný uhradil naposledy splátku dne [datum]. Právnímu předchůdci žalobce vzniklo dne [datum] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce 4 529,59 Kč a na dlužném poplatku 1 533,41 Kč. Podle čl. 4 Smluvních podmínek, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení, má žalobce právo na úroky ve výši 27 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 4 529,59 Kč do zaplacení. Dne [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. Ke dni postoupení pohledávky činily dlužná půjčka a dlužný poplatek 6 063 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni postoupní pohledávky činí 806,24 Kč a kapitalizovaný úrok činí 2 928,38 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil tvrzení žaloby tak, že právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost dle žalobce potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno„ Zákazník rovněž potvrzuje, že Provident před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného zápůjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Podle zákaznické karty ze dne [datum] právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy na neurčito, 3x výplatní pásky- 3, 4, 5, 3x výpisy z bank. Účtu- 2, 4, 5. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace uvedené žalovaným, zejména, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek, žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalovanému téhož dne zapůjčil částku 25 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 25 000 Kč a poplatek ve výši 18 354 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 4 910 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 819 Kč a Poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 625 Kč, v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2 891 Kč a poslední splátku ve výši 2 880 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Dle Tabulky umoření ze dne [datum] na svůj dluh žalovaný zaplatil žalobci poslední splátku dne [datum], když celkem žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci uhradil celkem 37 291 Kč (tyto skutečnosti jsou prokázány Tabulkou umoření ze dne [datum] ve spojení s tvrzeními žalobce). Žalovaný a právní předchůdce žalobce se ve smluvních podmínkách čl. 12 dohodli, že neuhradí-li žalovaný příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobce právo požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. V čl. 4 ve spojení s čl. 20 smluvních podmínek byly mezi účastníky dohodnuty úroky ze zápůjčky ve výši 27 % ročně. (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum]). Dne [datum] právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Přílohou o postoupení pohledávek str. 106, a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] – tyto listiny však neprokazují doručení Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovanému, neboť podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle názoru soudu se jedná o vyvratitelnou právní domněnku doby dojití došlé zásilky, jejíž hypotézou potřebnou k její aplikaci je právě skutečnost, že se jedná o došlou zásilku. Skutečnost, že zásilka žalovanému došla však žádný z žalobcem navržených a předložených důkazů neprokazuje). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] (tato skutečnost je prokázána Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum] – tyto listiny však doručení Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] žalované neprokazují. Důvody shodné jako výše). 4. Podle Zákaznické karty ze dne [datum] žalovaný je nezaměstnán na plný pracovní úvazek, což bylo ověřeno telefonicky, je svobodný, vyučen a bezdětný, jeho příjem dle zákaznické karty činí mzda ve výši 12 457 měsíčně, běžné výdaje žalovaného činí celkem 9 699 Kč měsíčně, (2 000 Kč nájem/inkaso, 1 000 Kč telefon, 2 148 Kč splátky zápůjček, 4 000 Kč výdaje na domácnost), ze zákaznické karty není zřejmé zda žalovaný má či nemá kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti, naopak je uvedeno, že má bankoví účet na své jméno (V Zákaznické kartě není uvedeno, jakým způsobem byly tyto informace od žalované ověřovány). V části„ Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny OP, pracovní smlouva na neurčito, 3 výplatní pásky, 3, 4, 5, nájemní/podnájemní smlouva a výpisy z bank.účtu 2, 4, 5. Tyto listiny však žalobce jako důkazy nepředložil ani nenavrhl. 5. Jako použitelný příjem žalovaného je v zákaznické kartě uvedena částka 2 718 Kč měsíčně a ta se jeví soudu při dohodnutých měsíčních splátkách ve výši 2 891 Kč, jako naprosto nedostatečná. 6. [příjmení] [příjmení] Ústavního soudu ze dne [datum] III . ÚS 4129/18„ Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [ulice] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudní dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrn