39 C 43/2021-264 — Okresní soud v Mostě

1. Právní předchůdce žalobců [celé jméno žalobce], [datum narození], podal dne [datum] žalobu na zaplacení částky 528 000 Kč. Tvrdí, že na účet žalované poskytl prostřednictvím svého syna částku 705 000 Kč. Z toho byla určena částka 155 000 Kč pro potřeby jeho syna [celé jméno žalobce], narozeného [datum], a tato částka mu byla také vyplacena. [příjmení] 500 000 Kč byla příspěvkem na doplacení kupní ceny za dům [adresa] ve [obec], který žalovaná kupovala. Žalovaná se oproti tomu zavázala umožnit jemu a synovi [celé jméno žalobce], [datum narození], v domě bydlet. Se synem v domě bydlel asi 4 měsíce, v [anonymizováno] [rok] z domu syn odešel a asi v [anonymizováno] [rok] musel z domu odejít i on sám, protože ho žalovaná s dcerou vyštvaly. Žalovaná dům prodala a znemožnila plnění dohody. [příjmení] 500 000 Kč je bezdůvodným obohacením na její straně. Zbývající částka byla určena jako zápůjčka dceři žalované [jméno] [celé jméno žalované] a tato zápůjčka měla být vrácena formou splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně žalované. Splátky byly plněny do výše 22 000 Kč a zbývá vrátit ještě 28 000 Kč. 2. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení přerušeno, protože žalobce zemřel dne [datum] a probíhalo dědické řízení. Usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, když na straně žalující budou dále vystupovat [celé jméno žalobce], [datum narození], a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], kteří na základě schválení dohody o rozdělení pozůstalosti nabyli pohledávku za žalovanou rovným dílem. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Tvrdí, že žila se synem původního žalobce asi dvanáct roků a v [anonymizováno] [rok] společně koupili dům ve [obec] za 1 650 000 Kč. Část kupní ceny ve výši 1 200 000 Kč byla zaplacena z peněz, které získala z prodeje svého bytu v [obec], a zbytek kupní ceny byl uhrazen z peněz, které získala od původního žalobce. Syn žalobce v domě nepobýval a sama se z domu odstěhovala dne [datum] ke své dceři [jméno] [celé jméno žalované] po neshodách se synem původního žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], se kterým žila přibližně 12 roků. Původní žalobce zůstal v domě bydlet asi do [anonymizováno] [rok] a později jej opustil kvůli svému zdravotnímu stavu. Podle ústní dohody byl příspěvek na koupi domu ve výši 500 000 Kč poskytnut za její závazek umožnit doživotní užívání domu původnímu žalobci a jeho synovi. Tento závazek přešel na její dceru [jméno] [celé jméno žalované], které dům darovala v [anonymizováno] [rok] a o závazku věděla. Dcera v domě nikdy nebydlela. Také dceři poskytla částku 50 000 Kč, kterou získala od původního žalobce, a tuto částku měla splácet po 1 000 Kč měsíčně, a to k jejím rukám. [příjmení] 2 000 Kč a neví, jestli nějakou částku zaplatila přímo původnímu žalobci. 4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti. Účastníci shodně uvedli, že původní žalobce poskytl žalované příspěvek na koupi domu ve [obec] ve výši 500 000 Kč a žalovaná se zavázala umožnit jemu a jeho synovi [celé jméno žalobce], [datum narození], v domě doživotně bydlet. Žalovaná od původního žalobce získala rovněž částku 50 000 Kč, kterou měla předat své dceři [jméno] [celé jméno žalované], což také učinila. Dcera jí měla splácet po 2 000 Kč měsíčně k jejím rukám. Z těchto shodných tvrzení účastníků soud vystavěl své skutkové závěry a neprováděl k nim dokazování (§120 odst. 3 o. s. ř.). 5. Podle vkladové listiny ze dne [datum] byl učiněn vklad na běžný účet u [právnická osoba] ve prospěch účtu č. [bankovní účet] klientem [celé jméno žalobce], [datum narození], ve výši 705 000 Kč (vklad na běžný účet ze dne [datum]). Podle příjmových pokladních dokladů [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] byly provedeny vklady ve prospěch [jméno] [celé jméno žalobce] ve výši dvakrát 350 000 Kč (části kupní ceny podle dohody o převodu družstevního podílu), a podle příjmového pokladního dokladu ze dne [datum] byl proveden vklad ve výši 50 000 Kč na [právnická osoba] [příjmení], [IČO], (rezervační záloha za družstevní byt [číslo]). 6. Podle výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a ze dne [datum], vedeného na žalovanou, byla dne [datum] připsána na tento účet na základě klientského vkladu [celé jméno žalobce], [ulice a číslo], [obec], částka 704 930 Kč (výpis z účtu). 7. Podle darovací smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi žalovanou jako dárkyní a dcerou žalované [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], jako obdarovanou, žalovaná jako výlučná vlastnice pozemku p. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova [adresa], bydlení, v části [územní celek], pozemku p. [číslo] zahrada, pozemku p. [číslo] vodní plocha, pozemku p. [číslo] zahrada, a pozemku p. [číslo] zahrada, zapsaných na listu vlastnictví [číslo] vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] pro obec a k. ú. [obec], darovala obdarované výše uvedené nemovitosti (darovací smlouva). Podle III Smlouvy se uvádí, že na nemovitostech neváznou dluhy ani jiné povinnosti. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] prokazujícího stav k datu [datum], je jako vlastník vedena dcera žalované [jméno] [celé jméno žalované] (výpis z katastru nemovitostí). 8. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], dcera žalované, vypověděla, že byla na základě darovací smlouvy vlastnicí nemovitostí uvedených na listu vlastnictví [číslo] vedeného [stát. instituce], katastrální pracoviště Pardubice pro obec a k. ú. [obec], a byla jimi obdarována svou matkou [celé jméno žalované]. Nikdy v domě nebydlela. Asi po půl roce dům prodala a její matka o úmyslu dům prodat věděla. Nevěděla nic o právu nějaké osoby v domě doživotně bydlet. Novým vlastníkům o žádné povinnosti nic neříkala, protože o závazku nic nevěděla. S panem [celé jméno žalobce] nikdy neuzavírala smlouvu o zápůjčce, částku 50 000 Kč dostala od své matky a vycházela z toho, že se jedná o peníze její matky. Několikrát matce poslala splátky 2 000 Kč měsíčně a potom se s matkou domluvily na společném vyrovnání. 9. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaná obdržela od původního žalobce příspěvek na koupi domu ve [obec] ve výši 500 000 Kč a zavázala se umožnit původnímu žalobci a jeho synovi [celé jméno žalobce] v domě doživotně bydlet. Z domu žalovaná odešla v [anonymizováno] [rok] a v domě zůstal bydlet původní žalobce do [anonymizováno] [rok], kdy žalovaná darovala dům své dceři [jméno] [celé jméno žalované], která o existenci závazku nic nevěděla. S vědomím žalované pak její dcera dům asi po půl roce prodala a ani nový vlastník o žádném závazku nic nevěděl. Žalovaná tak svůj závazek nedodržela. Žalovaná rovněž od původního žalobce obdržela částku 50 000 Kč, kterou měla poskytnout své dceři [jméno] [celé jméno žalované] a ta měla tuto částku vrátit ve splátkách k rukám žalované. Původnímu žalobci bylo vráceno 22 000 Kč a zbývá uhradit částku 28 000 Kč. Tuto částku žalovaná původnímu žalobci nevrátila. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu učinil soud následující právní závěry. 11. "Ze samotné podstaty soudního řízení a pojmu tvrzení vyplývá, že soud tvrzeními účastníků není a nemůže být vázán a je oprávněn se od tvrzení účastníků odchýlit, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), a účelem soudního řízení je tedy na základě provedeného dokazování posoudit, zda tvrzení účastníků odpovídají skutečnosti; rozhodné je tedy nikoli to, co účastníci tvrdí, nýbrž to, co soud z provedených důkazů zjistil." (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3960/2011) 12. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, se mimo jiné uvádí: "Jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, tedy možnost osoby vlastní vůlí ovlivňovat a určovat své postavení v právních vztazích (zvláště pak v závazkových právních vztazích, kde se projevuje jako zásada smluvní volnosti) – přičemž jedním z jejich projevů je i svoboda (možnost) určení obsahu právního úkonu (také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1222/2007) ." 13. "Jedním z konkrétních a nejtypičtějších projevů této zásady je i možnost subjektů ve snaze co nejšířeji a co nejúplněji realizovat své rozmanité individuální potřeby, zájmy a preference v rámci smluvní autonomie uzavřít smlouvu, která není v žádném občanskoprávním předpise upravena. Tato možnost je vyjádřena v § 51 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) zakotvujícím právní institut tzv. nepojmenované smlouvy. Není tedy důvodu bránit subjektům občanskoprávních vztahů, aby takové právní úkony činily, pokud splňují všechny znaky právního úkonu a pokud neodporují obsahu nebo účelu zákona." 14. Nejvyšší soud dovodil, že užívají-li spolu dva lidé, kteří spolu žijí, byt, ačkoliv tento patří pouze jednomu z nich (v odkazovaném judikátu se jednalo o byt družstevní, což však na věci nic nemění), mohou tak čini