46 C 173/2020-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila okresnímu soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 154 785,43 Kč s kapitalizovaným úrokem a úrokem z prodlení a dále úrokem a úrokem z prodlení. 2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované na její žádost úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet 78 měsíčními splátkami po 4 692 Kč. Úrok byl úročen sazbou 31,78 % p.a. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši 150 000 Kč dne [datum], avšak splatila pouze 66 412 Kč. Žalobkyně úvěr pro prodlení žalované zesplatnila ke dni [datum]. Žalobou žalobkyně požaduje částku 138 610,43 Kč představující dlužnou jistinu, poplatky ve výši 117 Kč, pojistné 342 Kč, částku 300 Kč představující náklady na vymáhání a smluvní pokuty ve výši 15 416 Kč a úrokové příslušenství. 3. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením obou smluv byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, a to mimo jiné kontrolou v externích registrech ([příjmení], NRKI, [příjmení]). 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaná s takovým postupem souhlasí, když se k jí zaslané výzvě nevyjádřila. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (vhozením do žalovanou užívané schránky s účinky doručení ke dni [datum]). 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 78 měsíčních splátkách po 4 692 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 31,78 % p.a. Ujednání o smluvních pokutách a o nákladech vymáhání jsou ve smlouvě pouze kusá a bližší podrobnosti jsou upraveny až v úvěrových podmínkách. 7. Ze smlouvy vyplývá, že při prověřování žalované bylo věřitelkou zjištěno, že žalovaná sice měla příjem z podnikání, avšak úvěr si brala jako spotřebitelka (identifikovala se rodným číslem). Dle údajů ve smlouvě byla žalovaná rozvedená, její deklarované, avšak nedoložené příjmy z podnikání činily 35 000 Kč měsíčně. Žalovaná současně měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Měsíční výdaje na domácnost uváděné žalovanou činily 17 000 Kč. Tvrzené, avšak opět nedoložené příjmy ostatních členů domácnosti činily 10 500 Kč. 8. Z údajů o žalované z úvěrové zprávy [anonymizováno] (č.l. 19 a násl.) vyplývá, že žalovaná měla v okamžiku čerpání úvěru již 8 dalších úvěrů, na něž měla splatit celkem 562 129 Kč. Jen na splátky úvěrů žalovaná měsíčně vydávala 8 343 Kč. 9. Z přehledu úvěrové historie úvěru [číslo] vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr bankovním převodem v částce 150 000 Kč a že od počátku byla se splátkami v prodlení většinou o několik dní, od 15. splátky však již úvěr nesplácela. Splatila celkem 66 412 Kč (tato částka odpovídá tvrzením žalobkyně uvedeným v žalobě). 10. Z upomínky (výzvy ke splacení celého úvěru) ze dne [datum] soud zjistil, že úvěr žalované [číslo] byl zesplatněn a žalovaná byla vyzvána ke splacení úvěru do 14 dnů. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] (včetně dokladu o odeslání - podacího listu pošty) soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu do sedmi dnů. 12. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. 13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C -679/18 ([právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů,