46 C 192/2020-36 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 19 891,20 Kč s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne [datum] se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 19 799 Kč na nákup spotřebního zboží, který se žalovaný zavázal řádně splácet. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 36 měsíčními splátkami po 986 Kč. V průběhu trvání smlouvy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, takže došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících z úvěrové smlouvy. O tom byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne [datum], kterým žalobkyně současně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky vyplývající z předmětné smlouvy. Dlužné splátky do zesplatnění činily podle žaloby 7 102 Kč a doplatek jistiny po zesplatnění pak 8 923,50 Kč. Žalobkyně dále požaduje poplatek za odeslání upomínky 450 Kč, náklady na zesplatnění 200 Kč a kapitalizované příslušenství. Nadto požaduje žalobkyně smluvní pokutu podle sazebníku ve výši 218 Kč a 2 997,70 Kč. 2. Z doplnění žaloby vyplývá, že žalovaný byl v rámci prověřování úvěruschopnosti lustrován v interních i externích databázích, v insolvenčním rejstříku, v evidenci hledaných osob, jeho doklad byl prověřován, zda není ztracený či odcizený. Dále žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly poměřovány v rámci interních skóringových modelů. Podle žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného prokázána i tím že žalovaný splatil prvních šestnáct splátek. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel). 5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjistila. Žalobkyně tak lustrovala žalovaného v registrech NRKI a registru rizikových subjektů [anonymizována dvě slova], [příjmení]. Žalobkyně dále posoudila interní platební morálku žalovaného, interní [příjmení] [příjmení] žalobkyně, insolvenční rejstřík, evidenci neplatných dokladů MVČR, evidenci adres obecních úřadů a registr hledaných osob. Žalobkyně dále posoudila příjem žalovaného, jeho výdaje a výdaje na splátky. Žalovaného pak žalobkyně posoudila podle skóringového modelu. Konkrétně ve vztahu žalovanému žalobkyně uvedla, že žalovaný sdělil svůj příjem ve výši 20 000 Kč na pozici [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným a posuzoval je s předpisy o životním minimu. Žalovaný žalobkyni sdělil, že jeho náklady na bydlení činí 4 600 Kč měsíčně a splátky dalších úvěrů činí 1 000 Kč měsíčně. Do ostatních výdajů byla započtena částka 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je přesvědčena, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečně. 6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 7. Z mandátní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] dne [datum] vyplývá oprávnění posledně uvedené společnosti k uzavírání úvěrových smluv jménem žalobkyně. 8. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] číslo [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že pracuje jako [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] s čistým příjmem 20 000 Kč, má pracovní poměr na dobu neurčitou, bydlí na adrese [adresa žalovaného]. Žalovaný uvedl, že je svobodný, avšak současně vyčíslil měsíční příjem domácnosti částkou 32 700 Kč. Uvedl, že bydlí v obecním bytě. 9. Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 19 799 Kč na zakoupení mobilního telefonu a tento úvěr mu byl také poskytnut. Žalovaný se zavázal úvěr splatit 36 měsíčními splátkami po 986 Kč, celkem tedy 35 496 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 35,92 % p.a. V rámci smlouvy/žádosti nejsou obsažena ujednání o smluvní pokutě ani o sankcích v rámci vymáhání. Pouze na zadní straně formuláře je obsažen sazebník sankcí bez konkrétní specifikace úpravy vzniku nároku na uvedené platby. 10. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ke smlouvě [anonymizováno] vyplývá, že obsahuje základní informace o úvěru, avšak není žalovaným podepsána. Rovněž tak z úvěrových podmínek a ceníku soud zjistil, že nejsou žalovaným podepsány. 11. Z potvrzení o poskytnutí /proplacení úvěru ze dne [datum] vyplývá, že částka úvěru ve výši 19 799 Kč byla vyplacena v souvislosti s nákupem spotřebního zboží (mobilního telefonu) [právnická osoba] 12. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný splatil celkem 16 808 Kč, počínaje 17. splátkou není úvěr řádně hrazen. 13. Z dopisu žalobkyně vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a pohledávku zesplatnila ke dni [datum] (doloženo včetně dokladu o doručení – dodejky). 14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání). 15. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalovaného zesplatněn. 16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 23. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C -679/18 ([právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tř