46 C 203/2021-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila soudu dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 24 548,87 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. 2. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě smlouvy o úvěru žalobkyně měla poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši úvěrového rámce 24 000 Kč. Podle žaloby v průběhu úvěrového vztahu žalovaný čerpal celkem 47 395 Kč, přičemž žalované uhradil celkem 26 556 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalobou je požadována jistina ve výši 23 918,87 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalobou je rovněž požadován úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 792,80 Kč a úrok z jistiny od [datum]. 3. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala na základě údajů z registru NRKI a [příjmení] a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Dále pak srovnávala příjmy a výdaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnanec s čistým příjem [částka] měsíčně, jeho měsíční výdaje na bydlení činí [částka] a souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků činí [částka] měsíčně. Žalovaný uvedl, že je [anonymizováno] a bydlí v [anonymizováno]. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. Žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva je žalovaným nepodepsaná. Žalovaný smlouvu podepsal údajně elektronicky. Dle smlouvy měl být žalovaný [anonymizována dvě slova], pouze se [anonymizováno] vzděláním. Měl bydlet v [anonymizováno]. U společnosti [anonymizována dvě slova] měl pobírat příjem [částka] měsíčně a příjmy ostatních členů domácnosti měly činit [částka]. Podle textu úvěrové smlouvy činila výše úvěrového rámce 10 580 Kč. 7. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] a předloženého podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. 8. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu čerpal celkem částku 47 395 Kč. Úhrady ze strany žalovaného činily celkem 26 556 Kč. 9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění před podáním žaloby. 10. Z úvěrové zprávy (č. l. 25 až 26) vyplývá, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr dřívější úvěry, přičemž jeden z těchto úvěrů dlouhodobě žalovaný řádně nesplácel (osobní úvěr ze dne [datum]). 11. Ze zprávy [příjmení] (č. l. 27) se podává, že proběhlá lustrace žalovaného byla negativní. 12. Z výpisu z běžného účtu žalovaného (č. l. 28) vyplývá, že v období od [datum] až [datum] čini počásteční zůstatek účtu žalovaného mínus [částka] a konečný zůstatek plus [částka]. Z výpisu rovněž vyplývá, že k tíži účtu byla již prováděna inkasa splátek. Některá inkasa v důsledku nedostatečného zůstatku neproběhla. 13. Pokud se žalobkyně spokojila pouze z tvrzení žalovaného o jeho příjmu a s jeho tvrzením, že nemá žádné náklady, postupovala lehkomyslně, neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného. Samotné prověření v externích databázích ([příjmení], NRKI, insolvenční rejstřík) soud s ohledem na uvedené pochybnosti nepovažoval za dostatečné. Je třeba zdůraznit, že se žalobkyně nepozastavila nad nepravděpodobně nízkou výši nákladů na bydlení v podnájmu, které měly činit pouze [částka], přičemž výše těchto nákladů nebyla ani prověřena ani vysvětlena. Rovněž z výpisu z běžného účtu (č. l. 28) vyplývá, že zůstatek žalovaného byl v době poskytnutí úvěru velmi nízký a dokonce i záporný. <b>14. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.</b> 15. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 17. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, al