46 C 253/2021-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 748 685,48 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši 9 692 Kč. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 7,9 % p. a. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Věřitelka proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině 745 615,69 Kč, na poplatcích 3 069,79 Kč, úroku 46 140,68 Kč a úroku z prodlení 43,07 Kč. 3. Žalobkyně dále doplnila, že v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů uvedených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. V ní žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 23 378 Kč měsíčně, což bylo potvrzeno příchozími transakcemi. Žalovaný uvedl, že žádné výdaje nemá, žalobkyně proto jeho náklady sama kalkulovala částkou 6 403 Kč měsíčně. Žalovaný již měl dřívější úvěry, přičemž úvěr se splátkou 10 476 Kč měsíčně byl novým úvěrem splacen. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k němu zaslané výzvě nevyjádřil. 5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný sdělil, že je [anonymizováno], žije u [role v řízení], má [anonymizováno] vzdělání s [anonymizováno] a pracuje od. [datum] u [stát. instituce] s příjmem [částka]. Žalovaný předložil historické výpisy. 7. Z historických výpisů z účtu žalovaného za dobu předcházející uzavření úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný již v minulosti čerpal úvěr u [obec] spořitelny a rovněž, že příjmy žalovaného byly obecně nižší než výdaje žalovaného. Tyto výdaje jsou zejména po poskytnutí prvního úvěru žalobkyní v dubnu 2018 užívány nehospodárně. Výdaje žalovaného přitom byly rovněž ovlivněny dojížděním žalovaného do [obec] a do [obec] (jen náklady na pohonné hmoty v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru činily tj. v [anonymizováno] [rok] činily kolem [částka]). Z výpisů není nadto seznatelné, kolik žalovaný celkově vydával na bydlení, na dopravu a na stravování. Náklady, jež stanovila žalobkyně ve výši [částka] (dle listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta), jsou však výrazně podhodnocené a nereálné. Výpisy ve vztahu ke struktuře výdajů žalovaného nejsou zcela vypovídající, neboť žalovaný na účet převáděl platby z jiných svých účtů a prováděl vklady v hotovosti. 8. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 120 měsíčními splátkami ve výši 9 692 Kč měsíčně. Úvěr byl úročen sazbou 7,9 % p.a. 9. Z přehledu úvěrového účtu a z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal částkou 800 000 Kč a platil postupně celkem částku 169 558,52 Kč. 10. Před podáním zesplatněním úvěru byl žalovaný upomínán upomínkou ze dne [datum]. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne [datum] je zřejmé, že úvěr byl pro nesplácení zesplatněn. 11. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván výzvou ze dne [datum]. <b>12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.</b> 13. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 21. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 22. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 23. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 24. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 25. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativní