50 C 73/2020-31 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 51 275,58 Kč s příslušenstvím– to vše z titulu Smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] (Smlouva o úvěru), kterou uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr formou poskytnutí možnosti čerpání částky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a včas jej nesplácel v dohodnutých splátkách, žalobce využil svého oprávnění a dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupil a požadoval splacení dlužné částky. Celková dlužná částka činila 51 275,58 Kč a je tvořena vyčerpanou jistinou 49 775,58 Kč, poplatky z úvěru 1 500 Kč, kapitalizovaným úrokem 12 262,07 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 192,77 Kč a příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Dále účastníci uzavřeli dne [datum], smlouvu o vedení účtu a následně dne [datum] smlouvu o povoleném debetu na tomto účtu, původně s úvěrovým limitem 20 000 Kč, následně od dodatku ze dne [datum] ve výši limitu 5 000 Kč (dále jen„ smlouva o debetu“). Žalovaný využil úvěrový rámec, nesplácel čerpaný debetní úvěr, žalobkyně proto v důsledku vstupu žalovaného do nepovoleného debetu odstoupila od uzavřené smlouvy o debetu a požadovala zaplatit dlužnou částku ke dni [datum] ve výši 6 169,81 Kč. Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka, žalovaný ničeho nezaplatil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z uzavřené smlouvy o služební kreditní kartě ze dne [datum], soud zjistil, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut úvěrový limit na kartě do výše 50 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách ve výši [číslo] čerpané částky v minimální výši 100 Kč měsíčně. Výše úroků byla uvedena v Oznámení o úrokových sazbách, poplatky pak v Sazebníku. Z uzavřené Smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci si dohodli povolený úvěrový limit ve výši 20 000 Kč na dobu čerpání 180 dnů. Dodatkem ze dne [datum] se dohodli na snížení úvěrového limitu na částku 5 000 Kč. Z předložené Smlouvy o zřízení a vedení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Z předloženého historického výpisu účtu žalovaného soud zjistil výši dlužné částky, která je uvedena v žalobě. Z Odstoupení od Smlouvy o služební kreditní kartě ze dne [datum] s přiloženou poštovní obálkou, soud zjistil, že žalobkyně odstoupila pro neplacení žalovaným, od uzavřené smlouvy. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla žalovanému odeslána dne [datum], jak vyplývá z předložené výzvy a poštovního podacího archu. Podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § § 2399 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. S ohledem na skutečnost, že se žalobkyni podařilo prokázat uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty, na základě které byl žalovanému poskytnut debetní úvěr, který nesplatil, prokázala výši dlužné částky předloženými výpisy o čerpání a splácení úvěru, kdy žalobkyně zaslala písemné upomínky k zaplacení, jež byly zpoplatněny dle předloženého sazebníku žalobkyně, soud proto žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 732,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 445,39 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 1 710 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 450 Kč ve výši 1 984,50 Kč.