50 C 76/2021-24 — Okresní soud v Mostě

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 20 721 Kč s příslušenstvím. Tento nárok představuje dle tvrzení žalobkyně nesplacená nová jistina ve výši 14 376,53 Kč (nesplacená původní jistina 12 202,29 Kč, dlužný úrok 2 174,24 Kč), smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru 0 Kč, náklady s prodlením žalované 3 800 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru 14 376,53 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč (dále jen„ smlouva o úvěru“), který žalovaná řádně a včas neuhradila ve 48 měsíčních splátkách po 1 020 Kč, splatných do každého 19. dne v měsíci, počínaje srpnem 2018. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a to od druhé splátky, kdy byla v prodlení delším 15 dnů splátky a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zaplacení smluvních pokut. Smluvní úrok z úvěru požaduje ve výši 75,95 % ročně, ve výši efektivní úrokové sazby. Žalobní tvrzení doplnila o okolnosti, ze kterých byla žalobkyní prověřována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy. Uvedla, že dle platné právní úpravy, je povinností žalované, aby jí uváděné údaje, týkající se jejích majetkových a příjmových poměrů byly správné a není oprávněním žalobkyně jako poskytovatele úvěru si tyto ověřovat. Primárně provedla hodnocení klienta, kdy z jeho údajů zjistila, že žalovaná má volné zdroje a je schopna úvěr splácet. Žalobkyně provedla standartní lustraci v dostupných systémech a registrech typu [příjmení], Nebankovním registru klientských informací (NRKI), dále byl předložen doklad o přiznání důchodu. Před zahájením prvního jednání ve věci žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v části požadující smluvní úrok nad výši 13% ročně z dlužné částky a pro částku 1 801,55 Kč jako dlužné jistiny. V důsledku částečného zpětvzetí soud řízení v části uvedené ve výroku I. zastavil. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasila. Uvedla, že dluh zaplatila, když poslala žalobkyni celkem 25 splátek po 1 020 Kč. Uvedla, že uzavírala úvěrovou smlouvu venku před kanceláří zástupkyně žalobkyně, která na ni neměla čas, nemohla si přečíst smlouvu, tuto si přečetla až podepsanou doma, tak si myslela, že s ní už nejde nic dělat. Uvedla, že navýšení úvěru, které po ní žalobkyně požaduje, není v souladu se zákonem a navrhla žalobu zamítnout. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými důkazy. Výpis z nebankovního registru prokazuje, že měla žalovaná příznak 16, což značí, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Výpis z registru [příjmení] neobsahuje žádné informace o žalované. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalované bylo na jí označený účet vyplaceno 15 000 Kč dne [datum]. Prohlášení klientů ze dne [datum] prokazuje, že jej žalovaná podepsala, že si je vědoma výše úroků z úvěru a považuje ji za přiměřenou, nemá žádné splatné dluhy vůči 3. osobě, nenachází se v úpadku, poskytla pouze pravdivé a úplné údaje ke zpracování smlouvy. Z Hodnocení klienta ze dne [datum] soud zjistil, že u žalované byl hodnocen její měsíční příjem: 9 [anonymizována dvě slova], výdaje [částka] životní minimum, splátky žalobkyni [částka], [částka] bydlení (nájemné, inkaso), celkem výdaje [částka], rezerva [částka], volné zdroje [částka]. Dále je uvedeno, že žalovaná žije sama, má maturitu, forma bydlení pronájem obecního bytu. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu prokazuje, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení od [datum], s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy v této věci tedy soud nezjistil nic podstatného. Z Vyjádření znalce [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum], žalovaná jí žádá o poskytnutí úvěru žalobkyni ve výši 15 000 Kč, smlouva byla zprostředkována [jméno] [příjmení] Celkem měla žalovaná za úvěr zaplatit za 48 měsíců částku 48 096 Kč. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 108,84% ročně jako neměnná po celou dobu splácení úvěru. Smlouva je vytištěna s velmi malým, obtížně čitelným, písmem. Z Dodejky ze dne [datum] soud zjistil, že byl žalované doručen dopis od žalobkyně, který časově odpovídá oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], kde bylo oznámeno schválení navrhovaného úvěru dle parametrů uvedených ve smlouvě o úvěru. Z Předsmluvního formuláře ze dne [datum] soud zjistil, že jej žalovaná podepsala a byla informována o parametrech úvěru. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Z Výzvy k zaplacení ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost podání soudní žaloby. Z Oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dohodnutých splátek úvěru, tento zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 18 176 Kč do deseti dnů od data odeslání oznámení. Z Klientské karty žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 24 splátek v celkové výši 24 146 Kč, poslední úhrada je z července 2020. Z Oznámení o zvýšení důchodu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že pobírala důchod ve výši 9 396 Kč měsíčně. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a výslechů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a úvěr jí byl ve výši 15 000 Kč vyplacen. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyšla v lepším případě z tvrzení žalované ohledně nákladů na bydlení, které nijak neověřila, v horším případě, jak se s tím soud již opakovaně setkal v rámci exekučních věcí téže žalobkyně/oprávněné, vyšla ohledně výše nájemného z nějakých statistických údajů a nezajímaly ji skutečné náklady na bydlení. Žalobkyně rovněž neověřila výdajové poměry žalované. V úvěrové smlouvě požadovala smluvní úrok ve výši 108,83 % ročně, tedy několinásobně převyšující úrokovou sazbu úvěrů dle časové řady [příjmení] (ta činila v červenci 2018, 8,72% pro úvěry fyzickým osobám na spotřebu). Při výši úrokové sazby 8,79 % ročně by byla žalovaná povinna zaplatit částku o cca 4 674 Kč vyšší, tedy 19 674 Kč, při úroku ve výši 13% ročně, by byla žalovaná povinna zaplatit částku o cca 7 800 Kč vyšší, tedy 22 800 Kč. Dle žalobkyně žalovaná zaplatila částku 24 146 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo] zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Byť shora uvedené rozhodnutí