50 C 89/2021-33 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím a 2 249 Kč. Dle tvrzení žalobkyně, uzavřela původní věřitelka, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] („ původní věřitelka“), prostřednictvím zprostředkovatele úvěru, [právnická osoba] a. s., IČO: [číslo] („ zprostředkovatel“) s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla [datum] původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr do [datum] vrátit. Žalovaný nevrátil úvěr řádně a včas, když nezaplatil ničeho a vznikla mu tak vedle původní povinnosti též povinnost zaplatit původní věřitelce smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky 4 500 Kč od prvního dne prodlení do [datum], tj. 2 249 Kč. 2. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Na základě výzvy soudu, aby žalobkyně prokázala řádné zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že těmito důkazy nedisponuje. Ze stejného důvodu vzala žalobu co do částky 2 249 Kč zpět. Soud tak v této části řízení zastavil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Původní věřitelka uzavřela prostřednictvím zprostředkovatelky s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému plnění ve výši 4 500 Kč. Za to se žalovaný zavázal úvěr původní věřitelce do [datum] vrátit. Žalovaný nevrátil úvěr řádně a včas, když nezaplatil původní věřitelce ničeho. 7. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka ani zprostředkovatel neověřili schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 8. Pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila [datum] původní věřitelka na žalobkyni. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 1 zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) tento zákon zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Na otázku, zdali porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost relativní nebo absolutní, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK), který vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 [číslo] musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. V souzené věci porušila původní věřitelka svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Smlouva je tak absolutně neplatná a je nutné vypořádat smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 4 500 Kč. Za toto plnění nezaplatil žalovaný ničeho. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 500 Kč. 19. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl. 21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla ve věci pouze nepatrný neúspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč za celkem 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) a odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) včetně 21 % DPH a za zaplacený soudní poplatek 400 Kč.