61 C 34/2021-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 34 567 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou nájemní smlouvu, na jejímž základě pronajal žalobce žalované bytovou jednotku o velikosti 3+1 na adrese [adresa žalované], (dále tak jen„ byt“). Nájemní smlouva byla ukončena dohodou ke dni [datum]. Žalovaná v souvislosti s užíváním bytu dlužila žalobci na nájmu a službách částku 34 567 Kč, kterou dne [datum] písemně uznala co do důvodu a výše a kterou se zavázala žalobci uhradit nejpozději do ledna 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes opakované výzvy žalobce. Dále se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 34 567 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V bytě nebydlela, neboť byt nebyl obyvatelný a musel být žalovanou nejdříve kompletně rekonstruován. Následně žalobce jednostranně zvýšil nájemné na částku 15 000 Kč, což žalovaná odmítla a byt odevzdala. Žalovaná žalobci uhradila nájemné za dva měsíce a dále zaplatila částku 6 000 Kč s tím, že měla žalobci doplatit zbývající částku ve výši 5 000 Kč, neboť nájemné činilo 11 000 Kč. Protože s tím žalobce nesouhlasil, požadovala žalovaná zpátky investice vynaložené na rekonstrukci bytu. 3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce, když žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav: Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] (dle žalované dne [datum]) soud nahlédl, že žalobce pronajal žalované od [datum] byt o velikosti 3+1, na adrese [adresa žalované] Nájemní smlouva nabyla účinnosti dne [datum] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 11 176 Kč měsíčně a bylo splatné ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Nájemní smlouva byla opatřena podpisy obou smluvních stran. Z Přílohy č. 1 – Podrobného rozúčtování plateb ze dne [datum] (dle žalované ze dne [datum]) se podává, že žalovaná měla na nájemném a službách souvisejících s užíváním bytu platit celkem 11 676 Kč (nájemné ve výši 5 000 Kč a zálohy na služby ve výši 6 176 Kč). Příloha [číslo] byla opatřena podpisy obou smluvních stran. Z výzvy k úhradě pohledávky ze dne [datum] soud nahlédl, že žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě částky 34 567 Kč do [datum], kdy tato částka představovala nedoplatek na nájemném a službách s nájmem bytu spojených. Žalovaná tento dluh měla uznat dne [datum] s tím, že jej uhradí nejpozději do ledna 2020. Z dohody o ukončení nájmu ze dne [datum] soud nahlédl, že se smluvní strany dohodly ukončit nájemní smlouvu uzavřenou dne [datum] s tím, že žalovaná má nedoplatek na nájemném a službách, který se zavazuje uhradit. Dohoda byla blanketní, neboť v ní absentovalo datum ukončení nájemní smlouvy stejně tak výše dlužné částky, kterou měla žalovaná žalobci dlužit na nájemném a službách stejně jako specifikace období, za které měl dluh vzniknout včetně vymezení, jakou částku žalovaná dlužila na nájemném a jakou částku na službách. Konečně absentovala i splatnost neuvedené částky. Dohoda byla opatřena podpisy obou smluvních stran. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Dle § 553 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Dle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že účastníci spolu dne [datum] (a nikoliv dne [datum] či dne [datum]) uzavřeli písemnou nájemní smlouvu, na základě které žalobce žalované pronajal s účinností od [datum] předmětný byt. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Soud má za to, že k uzavření nájemní smlouvy v písemné formě došlo právě dne [datum] a nikoliv [datum] či [datum], tedy že se jedná o písařskou chybu, neboť těžko by nájemní smlouva uzavřená dne [datum] či dne [datum] nabyla účinnosti dne [datum] a zároveň by stěží bylo dohodnuto, že byt bude přenechán žalované k užívání až od [datum]. K faktickému započetí nájmu bytu žalovanou dle této smlouvy nikdy nedošlo, když smluvní strany ukončily nájemní smlouvu dne [datum], tj. v den jejího uzavření. Pokud žalovaná byt nejprve rekonstruovala, dělo se tak před řádným uzavřením písemné nájemní smlouvy, kdy povinnost písemné formy je stanovena v § 2237 o.z. 7. Z dohody o ukončení nájemní smlouvy, jejíž součástí je i uznání dluhu, nelze seznat, jakou částku a za jaké období měla žalovaná dlužit na nájemném a jakou částku na zálohách spojených s užíváním bytu (uznání dluhu neobsahuje žádnou dlužnou částku), a kdy měla být tato částka splatná. Uznání dluhu tedy nesplňuje esenciální podmínky, neboť není zřejmé, jaký dluh byl žalovanou vlastně uznán a v jaké výši, když uznání dluhu neobsahuje ani výši dlužné částky ani specifikaci důvodu jeho vzniku. Žalovaná podepsala pouze blanketní uznání dluhu. Z vyjádření žalované k žalobě lze seznat, že byla ochotna doplatit žalobci částku 5 000 Kč, zároveň však požadovala vrátit zpět investice na rekonstrukci bytu. Se žalobcem žádnou dohodu o tomto neuzavřela pro jeho nesouhlas. Z úmyslu žalované tedy soud nezjistil, že by tato měla v úmyslu uznat částku 34 567 Kč a z jakého důvodu, žalovaná s částkou 34 567 Kč výslovně ve svém vyjádření k žalobě nesouhlasila. Soud navíc zjistil na základě provedených důkazů, že nájemní smlouva byla ukončena v den jejího uzavření. Pokud tedy žalovaná byt rekonstruovala před uzavřením předmětné nájemní smlouvy, mohla spotřebovávat za tímto účelem energie včetně vody, ale v žádném případě nemohl žalované vzniknout dluh na nájemném. 8. Žalobce byl soudem vyzván usnesením ze dne [datum] k doplnění žaloby, kdy byl soudem upozorněn na nejasnosti stran uzavření nájemní smlouvy a na blanketní formu dohody o ukončení nájmu. Žalobce zůstal ve věci nečinný, k jednání se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, proto ho soud nemohl vyzvat ve smyslu § 118a o.s.ř. k prokázání obsahu uznání dluhu. Stejně tak ho soud nemohl vyzvat k předložení uznání dluhu žalovanou ze dne [datum], které uvedl v žalobních tvrzeních a na něhož odkazoval i ve výzvě k úhradě pohledávky. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. III ÚS 2848/2010). 9. Soud tak dospěl k závěru, že uznání dluhu obsažené v rámci dohody o ukončení nájmu ze dne [datum] je neurčité, když neobsahuje esenciální náležitosti stran výše dlužné částky a důvodu jejího vzniku. Tuto neurčitost právního jednání se nepodařilo odstranit ani výkladem. Soud tak k uznání dluhu jako zdánlivému právnímu jednání nepřihlédl. Protože tedy není zřejmé, jaký dluh žalobce učinil předmětem žaloby (výše dluhu, důvodu jeho vzniku včetně období), soud nepřihlédl ani k tvrzení žalované o existenci dluhu ve výši 5 000 Kč, a to právě z důvodu, že není zřejmé, zda ho žalobce učinil předmětem žaloby. Případné uznání dluhu žalovanou ze dne 11.11.2019 žalobce nedoložil. Soud tak žalobu ve výroku I tohoto rozsudku zamítl jako nedůvodnou, když žalobce neunesl důkazní břemeno. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II podle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Nárok na náhradu nákladů řízení by zde příslušel žalované, která byla ve věci zcela úspěšná. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.