10 C 11/2022-26 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s odůvodněním, že její právní předchůdkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky, s nimiž se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat. Předchůdce žalobkyně zapůjčil žalované následující přijímací zařízení za účelem využívání služeb (dále jen zařízení): [anonymizováno 7 slov]), [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]). Jejich převzetí stvrdila žalovaná na zakázkovém listu. Předchůdce žalobkyně se zavázal poskytovat žalované služby a žalovaná se zavázala platit za poskytnuté služby vyúčtovanou cenu. Žalovaná nehradila cenu poskytovaných služeb, proto předchůdce žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupil. Žalovaná dosud nevrátila zapůjčená zařízení, proto je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši [částka] za [anonymizováno] a [částka] za [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně dále požadovala nájemné v celkové výši [částka] a poplatek za odpojení ve výši [částka], vyúčtované daňovými doklady splatnými [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. 2. Žalobkyně dále uvedla, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ní pohledávka přešla v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] ke dni [datum]. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez jednání, s tímto postupem strany souhlasily. 5. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřené [datum] bylo zjištěno, že žalovaná se se [právnická osoba] Česká republika dohodla, že bude využívat jí nabízené služby a za poskytnuté služby bude platit měsíční vyúčtování. Součástí smluvních ujednání byla dohoda o pronájmu zařízení sloužících pro využívání služeb - [anonymizováno] a [anonymizována tři slova], nájemné bylo dohodnuto ve výši 2 x [částka] měsíčně. Ze zakázkového listu podepsaného žalovanou dne [datum] je zřejmé, že žalované byly předány do užívání dvě zařízení - [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ([anonymizováno]) a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([číslo]). 6. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne [datum] předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve výši [částka] a k vrácení pronajatého zařízení nejpozději do [datum]. 7. Z vyúčtování vystavených předchůdcem žalobkyně bylo zjištěno, že žalované byly postupně (v měsíčním intervalu) vyúčtovány služby elektronických komunikací, součástí vyúčtování bylo i nájemné za pronájem zařízení sloužícího pro přístup na internet (modem) a pro příjem kabelové televize (mediabox). Za období od [datum] do [datum] bylo žalované vyúčtováno nájemné ve výši [částka], v posledním vyúčtování byl vyúčtován poplatek za odpojení ve výši [částka]. Žalovaná z vyúčtovaných částek nic neuhradila. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo zpochybněno, vyplývá i to, že žalovaná dosud nevrátila pronajatá zařízení. 8. Povinnost žalované vrátit pronajaté zařízení po ukončení smluvního vztahu vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek. Podle článku 7.4 Všeobecných obchodních podmínek je účastník povinen na vlastní náklady vrátit přijímací zařízení poskytovatele, které mu bylo poskytnuto, do 14 dnů od data ukončení Smlouvy na některém kontaktním místě, jejichž seznam lze najít na [webová adresa] nebo jeho zasláním na adresu distribučního skladu, kterou lze najít na [webová adresa]. Zařízení je považováno za vrácené okamžikem jeho převzetí. Podle článku 7.6 Všeobecných obchodních podmínek, jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele včas a v pořádku, může mu být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 10. Nárok na zaplacení nájemného za pronajaté zařízení posoudil soud dle § 2201 a násl. o. z. V části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Povinností žalované podle uzavřené smlouvy bylo platit poplatky za pronájem zapůjčeného zařízení k využívání služeb [anonymizováno], které byly vyúčtovány ve fakturách a tyto platby nejsou cenou za služby elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, jak vyplývá z obsahu předložených faktur a upomínek o zaplacení. 11. Ve věci nároku na zaplacení poplatku za odpojení má soud za to, že poplatek ve výši [částka] není poplatkem za určitý úkon učiněný žalobkyní, nýbrž skrytou smluvní pokutou za předčasné ukončení smlouvy z důvodu porušení smluvních podmínek. Tento poplatek je účtován pouze zákazníkům, kterým je smlouva ukončena z důvodu neplnění jejich smluvních povinností. Zákazníkům, kteří ukončí smlouvu řádně, tento poplatek účtován není. Jedinou funkcí, kterou poplatek za odpojení má, je sankcionovat žalovaného za porušení smluvních povinností. Taková sankce je bezesporu smluvní pokutou. 12. V případě spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající právo na zaplacení smluvní pokuty obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách, a tedy nemohou být obsažena ani v ceníku žalobkyně (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 32 ICdo 86/2015). Podle § 1814 písm. f) o. z., se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Těmito podmínkami jsou právě ustanovení o vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty uvedená ve všeobecných obchodních podmínkách nebo ceníku spotřebitelských smluv (viz. Ústavní soud, I. ÚS 3512/11). Dle § 1812 odst. 2 o. z., se nepřihlíží k ujednáním odchylujícím se od ustanovení občanského zákoníku stanovených k ochraně spotřebitele. Soud proto k ustanovení o vzniku nároku na zaplacení poplatku ve výši [částka] za odpojení od služeb žalobkyně nepřihlížel. 13. Ve věci nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácená zařízení dospěl soud k následujícím závěrům: Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez současného poskytnutého zařízení, žalobkyni tato skutečnost byla zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VOP předpokládají. Bylo proto v zájmu žalobkyně zařízení žalované poskytnout. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaná jako spotřebitel, kdo má povinnost zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která ji nutí vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, jízdné a např. náklady na pojištění balíku, jak uvádí žalobkyně ve vlastních VOP) na vrácení zařízení žalobkyni. Současně VOP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení žalobkyní, což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že smlouva je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí VOP, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VOP ve vztahu k možnosti v případě nevrácení zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl i vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání. 14. Formulace čl. 7 4. VOP napovídá spíše, že záměrem žalobkyně bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení poskytnutého zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít pochyby (jeho posouzení však součástí právního hodnocení předmětného sporu není). 15. Podle § 1815 o. z. platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání, které má za nepřiměřené – ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlíží, a proto jeho porušením nemůže žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu ve výši [částka]. 16. Z důvodů výše uvedených soud zamítl žalobu v části požadující smluvní pokuty v celkové výši [částka] a žalobkyni přiznal pouze právo na zaplacení částky [částka]. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, s přihlédnutím k tomu, že žalované v souvislosti s řízením náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.