12 C 199/2022-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení 6 888 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřeli účastníci [datum] nájemní smlouvu [číslo] 2020, na jejímž základě užíval žalovaný byt [číslo] v bytovém domě [číslo] blok [anonymizováno], který je situovaný v 2. patře bytového domu, ulice [ulice], [územní celek], jehož vlastníkem byl toho času žalobce. Žalovaný měl povinnost platit žalobci měsíční nájemné ve výši 1 288 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti z nájemní smlouvy a vznikl mu tak dluh za měsíc květen 2020 ve výši 736 Kč, červen 2020 ve výši 1 288 Kč, červenec 2020 ve výši 1 288 Kč, září 2020 ve výši 1 288 Kč a říjen ve výši 1 288 Kč, tedy celkem mu vznikl dluh ve výši 5 888 Kč, který je po splatnosti. 2. Dále měl žalovaný povinnost uhradit dluh za spotřebované služby ve výši 1 000 Kč, který mu vznikl za období od [datum] do [datum], a to do [datum]. Dluh je tak po splatnosti. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřeli účastníci nájemní smlouvu [číslo] 2020 na jejímž základě užíval žalovaný byt [číslo] v bytovém domě [číslo] blok [anonymizováno], který je situovaný v 2. patře bytového domu, ulice [ulice], [územní celek], jehož vlastníkem byl toho času žalobce. Doba nájmu byla ujednána od [datum] do [datum]. Za užívání bytu se žalovaný zavázal platit žalobci nájemné ve výši 1 278 Kč měsíčně (nikoliv 1 288 Kč měsíčně, jak tvrdil žalobce), se splatností do posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný neplnil řádně a včas své povinnosti z nájemní smlouvy a vznikl mu tak dluh za měsíc květen 2020 ve výši 726 Kč, červen 2020 ve výši 1 278 Kč, červenec 2020 ve výši 1 278 Kč, září 2020 ve výši 1 278 Kč a říjen ve výši 1 278 Kč, tedy celkem mu vznikl dluh ve výši 5 838 Kč, který je po splatnosti a s jehož placením je žalovaný v prodlení. Za dobu užívání bytu žalovaným, zaplatil žalovaný na zálohách za služby celkem 412 Kč a spotřeboval služby v hodnotě 1 412 Kč. Dluh na službách ve výši 1 000 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování služeb. Vyúčtování služeb si mohl žalovaný převzít na příslušné poště od [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě nedoplatek na službách nezaplatil a je v prodlení. 6. Nájemní smlouvu posoudil soud podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), užívání bytu žalovaným v době přesahující ujednanou dobu nájmu posoudil soud podle § 2285 o. z., vyúčtování služeb posoudil soud podle § 2247 o. z. ve spojení s § 7 zákona č. zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení posoudil soud podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě co do částky 6 838 Kč vyhověl a co do částky 50 Kč žalobu zamítl. Z žalobcem předložené nájemní smlouvy a na smlouvu navazujícího přehledu plateb je zřejmé, že si účastníci ujednali nájemné ve výši 1 278 Kč měsíčně, tedy o 10 Kč nižší, než tvrdil žalobce. Soud tak má za prokázané, že žalobce má nárok na zaplacení částky o 50 Kč nižší, tj. o 10 Kč nižší za každý měsíc, kdy žalovaný nezaplatil nájemné vůbec, nebo ho nezaplatil v plné výši. Z důvodu, že je žalovaný v prodlení s jednotlivými platbami na nájemném a zároveň je v prodlení s placením nedoplatku na službách, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“), protože účastník sice byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů za celkem 2 úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.