12 C 312/2021-22 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení 25 404 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalobce s žalovaným [datum] nájemní smlouvu [číslo] [rok] na základě které přenechal žalovanému do užívání byt [číslo] v bytovém domě [adresa], [anonymizováno] 13, který je situovaný v 6. patře bytového domu v ulici [ulice], [územní celek] (dále jen„ byt“). Nájemní vztah trval do [datum]. 2. Výše měsíčního nájemného od července 2017 do prosince 2019 činila částku 859 Kč a v následném období částku 1 282 Kč. 3. Žalovaný nehradil měsíční nájemné řádně a včas, vznikl mu tak za měsíc: srpen 2017 – dluh 859 Kč, září 2017 – dluh 859 Kč, říjen 2017 – dluh 859 Kč, březen 2018 – dluh 859 Kč, duben 2018 – dluh 859 Kč, říjen 2018 – dluh 859 Kč, prosinec 2018 – dluh 859 Kč. Žalovaný tedy na nájemném celkem dluží 6 013 Kč. 4. Dále žalovaný neuhradil dluh v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum]. Žalovaný spotřeboval služby spojené s užíváním bytu za cenu 10 840 Kč. Žalovaný prostřednictvím záloh zaplatil pouze 3 882 Kč. Dluh ve výši 6 958 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do [datum]. 5. Dále žalovaný neuhradil dluh v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018. Žalovaný spotřeboval služby spojené s užíváním bytu za cenu 29 859 Kč. Žalovaný prostřednictvím záloh zaplatil pouze 17 426 Kč. Dluh ve výši 12 433 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do [datum]. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 8. Soud zjistil následující skutkový stav. Z nájemní smlouvy [číslo] 2017 soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 9. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemce bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 10. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 11. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 12. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 13. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 14. Z nájemní smlouvy [číslo] [rok] ve znění dodatku [číslo] – 4 soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 848 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. Přeplatky a nedoplatky byly splatné do 3 měsíců ode dne doručení vyúčtování. 15. Z evidence předpisu a plateb soud zjistil, že žalovaný neplatil řádně a včas a nájemné vznikl mu tak za měsíc: srpen 2017 – dluh 848 Kč, září 2017 – dluh 848 Kč, říjen 2017 – dluh 848 Kč, březen 2018 – dluh 848 Kč, duben 2018 – dluh 848 Kč, říjen 2018 – dluh 848 Kč, prosinec 2018 – dluh 848 Kč. Žalovaný tedy na nájemném celkem dluží 5 936 Kč. 16. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný spotřeboval služby spojené s užíváním bytu za cenu 10 840 Kč a prostřednictvím záloh zaplatil 3 882 Kč. Vznikl mu tak dluh ve výši 6 958 Kč. Vyúčtování si žalovaný převzal [datum]. 17. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný spotřeboval služby spojené s užíváním bytu za cenu 29 859 Kč a prostřednictvím záloh zaplatil 17 426 Kč. Vznikl mu tak dluh ve výši 12 433 Kč. Vyúčtování si žalovaný převzal [datum]. 18. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný užíval na základě uzavřené nájemní smlouvy s žalobcem byt, a to minimálně v období od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila vždy 848 Kč měsíčně se splatností do konce kalendářního měsíce. Za toto období neplatil žalovaný řádně a včas nájemném a vznikl mu tak dluh ve výši 5 936 Kč, který je po splatnosti. Dále žalovanému za toto období vznikl dluh na službách spojených s užíváním bytu ve výši 19 391 Kč, který je také po splatnosti. 19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 20. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 21. Podle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 22. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 25. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě co do částky 25 327 Kč vyhověl, jelikož se žalobci předloženými důkazy podařilo prokázat, že splnil své povinnosti z nájemní smlouvy a stejně tak povinnosti které mu ukládá zákon a naopak žalovaný své povinnosti nesplnil, když v ujednané lhůtě nezaplatil nájemné a dluh na službách spojených s užíváním bytu. Protože jsou jednotlivé nároky po splatnosti, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Soud zamítl žalobu co do částky 77 Kč s příslušenstvím, protože ze znění jednotlivých nájemních smluv zjistil, že výše nájemného činila vždy 848 Kč a nikoliv 859 Kč jak uvádí žalobce. Toto zjištění soudu utvrzuje i znění evidence předpisu a plateb, kde je taktéž uvedena jako výše nájemného částka 848 Kč. 26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž měl ve věci pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 871 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 271 Kč a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, protože účastník sice byl v řízení zastoupen, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů za celkem 2 úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky.