12 C 327/2021-20 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal zaplacení 25 404 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalobce s žalovaným [datum] nájemní smlouvu [číslo] 2019 na základě které přenechal žalovanému do užívání byt [číslo] v bytovém domě [adresa], blok [anonymizováno], který je situovaný v 3. patře bytového domu v ulici [ulice], [územní celek] (dále jen„ byt“). Nájemní vztah trval do [datum]. 2. Výše měsíčního nájemného od ledna 2019 do prosince 2019 činila 1 273 Kč a v následném období 1 809 Kč. 3. Žalovaný nehradil měsíční nájemné řádně a včas, vznikl mu tak za měsíc: únor 2019 – dluh 1 273 Kč, červenec 2019 – dluh 81 Kč, srpen 2019 – dluh 1 273 Kč, září 2019 – dluh 481 Kč, říjen 2019 – dluh 81 Kč, prosinec 2019 – dluh 1 273 Kč, tedy celkem dluží žalovaný na nájemném 4 462 Kč. 4. Dále žalovaný neuhradil dluh v souvislosti s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za období od [datum] do [datum]. Celkové náklady za služby spojené s užíváním bytu v roce 2019 činily částku 45 925 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 24 983 Kč. Dluh ve výši 20 942 Kč měl žalovaný povinnost zaplatit nejpozději do [datum]. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 7. Z nájemní smlouvy [číslo] 2019 soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše měsíčního nájemného činila 1 274 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. 8. Z nájemní smlouvy [číslo] 2019 soud zjistil, že žalovaný byl nájemce bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 1 274 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. 9. Z nájemní smlouvy [číslo] 2019 soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 1 274 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. 10. Z nájemní smlouvy [číslo] 2019 ve znění dodatku [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] 2019, dodatku [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] 2019 a dodatku [číslo] k nájemní smlouvě [číslo] 2019 soud zjistil, že žalovaný byl nájemcem bytu od [datum] do [datum]. Výše nájemného činila 1 274 Kč se splatností do posledního dne kalendářního měsíce. 11. Z evidence předpisu plateb soud zjistil, že žalovaný nehradil nájemné řádně a včas vznikl mu tak za měsíc: únor 2019 – dluh 1 273 Kč, červenec 2019 – dluh 81 Kč, srpen 2019 – dluh 1 273 Kč, září 2019 – dluh 481 Kč, říjen 2019 – dluh 81 Kč, prosinec 2019 – dluh 1 273 Kč, tedy celkem dluží žalovaný na nájemném 4 462 Kč. 12. Z vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaný zaplatil na zálohách za služby celkem 24 983 Kč a spotřeboval služby za 45 925 Kč. Žalovanému tak vznikl dluh ve výši 20 942 Kč. Žalovaný si vyúčtování převzal [datum]. 13. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný užíval na základě nájemního vztahu byt ve vlastnictví žalobce. Žalovaný neplatil nájemné řádně a včas a za období od měsíce února 2019 do měsíce prosince 2019 mu vznikl dluh na nájemném v celkové výši 4 462 Kč. Žalovaný dále nezaplatil dluh za služby spojené s užíváním bytu za období od [datum] do [datum] ve výši 20 942 Kč. Jednotlivé měsíční platby na nájemném a dluh na službách jsou po splatnosti. 14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 15. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. 16. Podle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. 17. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 3 finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 18. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 21. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobci předloženými důkazy podařilo prokázat, že žalobce splnil veškeré své povinnosti jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce naopak své povinnosti nesplnil, když neplatil řádně a včas nájemné a nezaplatil řádně a včas dluh na službách spojených s užíváním bytu. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé dluhy po splatnosti, přiznal soud žalobci též nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši. 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 871 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 271 Kč a nákladů řízení uplatněných podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ale pouze ve výši podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, protože žalobce sice byl v řízení zastoupen advokátem, nicméně náklady na zastoupení advokátem soud nepovažuje v tomto sporu za účelně vynaložené (srov. Ústavní soud, II. ÚS 376/12-3) a proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za celkem 2 úkony (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) ve výši 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.