15 C 333/2021-53 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 355 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 12 540 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Ke dni [datum] vyčíslila původní věřitelka dlužnou jistinu na částku 12 720,59 Kč a dlužný poplatek na částku 10 634,41 Kč. Po tomto datu do postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh ze smlouvy o půjčce ještě částku 4 600 Kč. Od postoupení pohledávky do dne sepsání žaloby zaplatila žalovaná ještě částku 400 Kč. 2. Dne [datum] postoupila pohledávku ze smlouvy o půjčce původní věřitelka na žalobkyni. 3. Soud ve věci nařídil jednání a provedl dokazování potřebné k rozhodnutí ve věci. Při jednání žalovaná uvedla, že je schopna splácet částku 1 000 Kč měsíčně. Zároveň soudu předložila poštovní poukázku [číslo] o zaplacení 300 Kč dne [datum] a poukázku [číslo] o zaplacení 500 Kč dne [datum]. Na dotaz soudu žalobkyně uvedla, že jiné platby na dluh ze smlouvy o zápůjčce, než ty co jsou uvedeny v žalobě, neeviduje. 4. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 12 540 Kč, to vše nejpozději do [datum]. 5. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že do data postoupení pohledávky ze smlouvy o půjčce zaplatila žalovaná původní věřitelce celkem 8 785 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávku ze smlouvy o půjčce postoupila původní věřitelka [datum] na žalobkyni. 7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 8. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 12 540 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaná zaplatila pouze 9 585 Kč (8 785 Kč před postoupením pohledávky a 800 Kč po postoupení pohledávky). Pohledávku ze smlouvy o půjčce postoupila původní věřitelka dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do [datum]. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 10. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. 11. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 13. Závazkový vztah mezi žalovanou a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení. 14. Smlouva o půjčce je formulářovou smlouvou, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaná měla vůbec možnost seznámit, protože podpis žalované na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku. 15. Soud tak jednání původní věřitelky, spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách, považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. absolutně neplatné. 16. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud neplatnou smlouvu podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalované plnění ve výši 15 000 Kč. Za toto plnění zaplatila žalovaná původní věřitelce a následně žalobkyni celkem 9 585 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 415 Kč. 17. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Za tuto žádost považuje soud předžalobní upomínku, kde byla žalovaná vyzvána k zaplacení nejpozději do [datum]. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaná požadovala úroky z prodlení za období dřívější, soud v této části žalobu zamítl. 18. Žalovaná uvedla, že je schopná svůj dluh splácet prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč. Soudu tak nic nebránilo v tom, aby uložil žalované zaplatit celý dluh ve splátkách, přičemž jejich výši stanovil dle tvrzení žalované a v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 173,76 Kč za účast na jednání před soudem v délce 23 minut, podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. Ke dni vyhlášení rozsudku byl nárok žalobkyně představován jistinou 18 355 Kč a úrokem z prodlení ve výši 16 171,89 Kč, tedy celkem 34 526,89 Kč představující 100 % úspěch ve věci žalobkyně. Soud žalobkyni přiznal jistinu 5 415 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 849,71 Kč představující 21,04 % úspěch ve věci. Soud tak přiznal žalované náhradu nákladů řízení pouze z 58,45 % odpovídající rozdílu mezi poměrným úspěchem žalované a žalobkyně (79,22 % - 20,78 %).