22 C 384/2021-25 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum]. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená smluvní pokuta ve výši 2 x 2 000 Kč vyúčtovaná žalované z důvodu, že nevrátila zapůjčená zařízení [anonymizováno 6 slov] * ([anonymizováno]) a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) společnosti [právnická osoba], ač tak učinit v souladu se smlouvou do sedmi dnů od ukončení předmětné smlouvy měla. 2. Předmětem řízení byl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky 997,01 Kč za pronájem uvedených zařízení v období od [datum] do [datum] a poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč za náklady spojené s tímto úkonem. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou předmětnou smlouvu [číslo] v níž se zavázala poskytovat žalované mj. službu [anonymizována tři slova]. Za tím účelem pronajala žalované zařízení [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]) a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([číslo]). Nájemné za užívání zařízení [anonymizována dvě slova] bylo smluvními stranami dohodnuto na 70 Kč měsíčně. V období od [datum] do [datum] žalovaná řádně nájemné nezaplatila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně nehradila poplatky za služby na základě předmětné smlouvy poskytované, společnost [právnická osoba] od předmětné smlouvy písemně odstoupila, a to dne [datum]. V souladu s čl. 7 Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací do 14 dnů po ukončení Smlouvy byl žalovaný povinen na vlastní náklady vrátit pronajaté zařízení. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek nevrátí-li žalovaný takové zařízení v uvedené lhůtě, je poskytovatel služby oprávněn vyúčtovat smluvní pokutu dle ceníku. Dle aktuálního ceníku společnosti [právnická osoba] činila smluvní pokuta za nevrácení každého z uvedených zařízení částku 2 000 Kč Smluvní podmínky učinily smluvní strany ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací součástí smlouvy samotné, avšak jejich text nebyl stranami podepsán. V předmětné smlouvě je stanovena povinnost zaplatit smluvní pokutu za nevrácení pronajatého zařízení, avšak co do výše této smluvní pokuty smlouva odkazuje na ceník původního věřitele. Dle tohoto ceníku činí náhrada nákladů za odpojení z důvodu nedoplatku částku 500 Kč. Ceník učinily smluvní strany součástí předmětné smlouvy. 4. Žalobkyně je s účinností od [datum] nástupnickou společností společnosti [právnická osoba] 5. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení nájemného za pronájem výše uvedeného zařízení soud rozhodl v souladu s §2201 a násl. o. z. 6. Právní posouzení nároku žalobkyně na zaplacení částky 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) jako smluvní pokuty a nároku na zaplacení nákladů na odpojení z důvodu nedoplatku se opírá o z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (zejména § 61 a násl. zákona), §409, §410, §1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), když soud shledal, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu §1810 o. z. 7. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 8. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 10. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z. 11. Podle §1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle §1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 13. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 14. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 15. Soud zjistil, že ustanovení smluvních podmínek o povinnosti vrátit poskytnuté zařízení původnímu věřiteli, potažmo žalobkyni jako poskytovateli služeb zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry. Soud při následujících úvahách vychází ze základní myšlenky, že předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že žalobkyně nemůže poskytovat smluvené služby bez toho, že by svému smluvnímu zájemci rovněž poskytla předmětné zařízení. Bylo proto v zájmu poskytovatele služeb toto zařízení poskytnout. Přesto v případě ukončení smlouvy je to žalovaná, kdo má povinnost takové zařízení vrátit, a to ve lhůtě a způsobem, který nutí žalovanou vynaložit ještě další náklady (poštovné, popř. jízdné) na jeho vrácení poskytovateli služeb. Ve smlouvě se neuvádí, jakou hodnotu zapůjčené zařízení v době jeho předání zájemci mělo. Soudu je dále známo, že se poskytovatelé služeb tohoto typu, při nichž pronajímají zařízení, bez nichž by poskytnutí služby nebylo možné, nikdy nedomáhají navrácení (vydání) pronajatých zařízení, ale vždy žalují na zaplacení smluvních pokut stanovených pro porušení povinnosti zařízení vrátit. Ač k poskytnutí svých služeb nezřídka přijedou do místa určeného zákazníkem, kde zařízení nainstalují, při navrácení zařízení tuto alternativu nenabízejí. Při zvážení uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyni se při ukončení smluv tohoto typu nejedná o navrácení pronajatého zařízení či o navrácení jeho hodnoty. Z toho je rovněž zřejmé, a to v kontextu citovaného ústavního nálezu, že„ že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele“. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva je smlouvou formulářového typu, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi prakticky„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. S ohledem na výše uvedené soud žalobkyni nepřiznal žalovanou smluvní pokutu, resp. nárok na ni v souladu s § 1815 o. z. zamítl. 16. V souladu s výše uvedeným soud žalobkyni přiznal pouze částku odpovídající dlužnému nájemnému a částku odpovídající poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku. 17. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. 18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 19. Ve věci měla převážný