22 C 63/2022-46 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k psovi [anonymizováno] blíže označenému ve výroku rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že psa dostala ke svým 50. narozeninám od dcery [jméno] [příjmení] a syna [jméno] [příjmení] dne [datum]. Se žalovaným žila v družském poměru od roku [rok] do roku [rok] ve společné domácnosti v bytě v [obec]. V roce [rok] účastníci rozvázali družský vztah a žalobkyně se odstěhovala ze společné domácnosti. Žalovaný v bytě žil i nadále do [datum], kdy žalobkyně našla byt opuštěný. Žalovaný jí sdělil, že si bere psa do nové domácnosti s sebou, neboť pes je jeho vlastnictvím. Od zániku společné domácnosti účastníků v roce [rok] do [datum] mezi účastníky fungovalo střídání se o psa, neboť žalobkyně vnímala, že i žalovaný si ke psovi vytvořil citový vztah a tuto vazbu nechtěla bezdůvodně zcela přetrhnout. Ze tří čtvrtin času však měla žalobkyně psa u sebe. Předávání psa probíhalo vždy v [obec], kdy ho žalobkyně přímo žalovanému předávala. Byla to její podmínka. Pes byl šťastný i u žalovaného, ale víc byl u ní. Nyní je šťastný, vidí děti žalobkyně, vnoučata, všichni mají domy, rád tam jezdí. Od [datum] byl žalovaný nekontaktní, proto žalobkyně dne [datum] podala ke zdejšímu soudu návrh na vydání předběžného opatření, aby jí žalovaný psa vydal. Soud tomuto návrhu vyhověl usnesením č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] a uložil současně žalobkyni do 1 měsíce od vydání rozhodnutí podat žalobu o vydání psa, eventuálně o určení, že je vlastníkem psa. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně spatřuje v tom, že jedině určující výrok soudního rozhodnutí vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků ke psu, čímž se předejde dalším případným žalobám o vydání psa. Do doby rozhodnutí o určení je ohroženo postavení žalobkyně, která tvrdí, že je vlastník. Žalovaný se i nadále snaží chopit psa, v nedávné době tak učinil telefonicky. Až v okamžiku, kdy bude o vlastnickém právu rozhodnuto, se může odvíjet případná další dohoda účastníků, u koho pes bude. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že se jedná o určení pravidel a záležitost praktického života. Dále žalobkyně uvedla, že žalobou o vydání psa se svého práva ke psu domáhat nemůže, neboť žalovaný psa nezadržuje, když se vydání psa domohla uvedeným předběžným opatřením soudu. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil z několika důvodů. Prvním důvodem byla skutečnost, že vlastníkem psa je on, neboť jej dostal dne [datum] od žalobkyně a její dcery [jméno]. Daru předcházelo úmrtí předchozího psa, který zemřel dne [datum] a žalovaný na něho byl citově vázán. Celý život měl nějakého psa, a proto mu chtěla žalobkyni uvedeným darem udělat radost. Druhým důvodem nesouhlasu se žalobou byla skutečnost, že dle žalovaného není dán naléhavý právní zájem na určení, když je možné žalovat na vydání věci. Žalobkyně má psa momentálně u sebe, avšak pouze na základě předběžného opatření, jehož realizace proběhla zcela svévolně a násilně. Věc je řešena policií. Žalovaný tvrdil, že v době trvání společné domácnosti se žalobkyní v bytě v [obec] přestal pracovat a šel do důchodu. O psa se staral a věnoval se mu. Celý život měl nějakého psa. Žalobkyně takový zájem o psa nejevila, chodila stále do zaměstnání, jezdila i na několikadenní školení. Po ukončení společné domácnost měl psa po dobu čtyř let výlučně u sebe, až poté žalovaná požádala o„ půjčování“ psa, které se uskutečňovalo tak že na 3 až 4 dny v měsíci psa žalobkyni svěřoval. Dne [datum] se žalovaný odstěhoval i se psem s tím, že je to jeho pes. Současně žalovaný tvrdil, že pes býval opakovaně po návratu od žalobkyně nemocný, tak už ho žalobkyni dávat nechtěl. Na základě jednání žalobkyně, pro které byla odsouzena trestním příkazem zdejšího soudu, mu byl pes žalobkyní odňat. Od té doby psa u sebe nemá. Po seznámení se s rozhodnutím o zamítnutí předběžného opatření žalovaný žalobkyni volal, kdy si muže pro psa přijet. Žalobkyně s ním odmítla komunikovat. Dále žalovaný namítl vydržení psa. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Účastníci shodně tvrdili, že od dubna [rok] do roku [rok] žili ve společné domácnosti, v níž žil i pes [anonymizováno]. Přibližně od roku [rok] ž [rok] se účastníci o péči o psa [anonymizováno] střídali s tím, že pouze nebyli ve shodě, s jakou četností. Žalobkyně tvrdila, že měla psa v péči ze tří čtvrtin času, žalovaný tvrdil, že žalobkyni psa dával na tři až čtyři dny v měsíci. Dále bylo účastníky shodně tvrzeno, že od [datum] dosud je pes v držení žalobkyně. Výše uvedená shodná tvrzení vzal soud za svá skutková zjištění, a to v souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř., podle kterého soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. 4. Z usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že na návrh žalobkyně byla odpůrci předběžným opatřením uložena povinnost vydat žalobkyni psa [anonymizováno]. Současně byla žalobkyni uložena povinnost podat u soudu žalobu o vydání psa, eventuálně žaloba o určení, že je vlastníkem psa, a to do 1 měsíce od vydání tohoto usnesení. 5. Z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že mj. žalobkyně byla uznána vinnou, že dne [datum] v době okolo 16:30 hod. v [obec], v ulici [ulice], před domem [adresa], v jehož suterénu se nachází provozovna psího salónu, společně s [anonymizováno]. [příjmení] přistoupili k poškozenému žalovanému, který měl v tu dobu na vodítku psa [anonymizováno], a tohoto se oba snažili zmocnit tím, že nejprve žalobkyně k sobě psa přivolala a poté, co uchopila vodítko, se snažila psa za toto žalovanému vytrhnout, přičemž při tomto [anonymizováno]. [příjmení] kancelářskými nůžkami o délce čepele 9 cm mával před žalovaným v úrovni jeho hlavy, kdy nejprve žalovaného nůžkami zasáhl do prsteníku levé ruky, následně těmito přestřihl vodítko a poté žalovaného bodl nůžkami do střední třetiny pravé paže, a v dalším útoku na žalovaného mu bylo zabráněno fyzickým zásahem třetí osoby, přičemž žalobkyně v tuto dobu následovala psa, který vběhl zpět do prostor salónu, odkud se jej pokoušela získat, a takto činila i přes odpor provozovatelky salónu, která se snažila zamezit jejímu vstupu do prostor salónu zavřením dveří a jejich držením z vnitřní strany, přičemž v přetahování o dveře žalobkyni vypomohl i [anonymizováno]. [příjmení], který ač držen třetí osobou, společně se žalobkyní překonal odpor provozovatelky salónu, kdy společně se jim podařilo dveře otevřít, odstrčit provozovatelku salónu, která se nataženou paží snažila zabránit jejich vstupu, z prostoru dveří, během čehož žalobkyně poškozenou provozovatelku salónu chytila za ruce a [anonymizováno]. [příjmení] jí udeřil do hrudníku, následkem čehož provozovatelka salónu přestala klást odpor, a žalobkyně tak z prostoru salónu sebrala psa [anonymizováno] a z místa utekla. Uvedené jednání žalobkyně trestní soud posoudil jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že z důvodů psychických, resp. proto, že již nechtějí žalovaného vidět, nepodala proti uvedenému trestnímu příkazu odpor. Od uvedeného dne dosud má psa [anonymizováno] v držení žalobkyně (shodná tvrzení účastníků). 6. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalovaného proti výše uvedenému usnesení č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že návrh na vydání předběžného opatření, aby žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobkyni psa [anonymizováno], byl odvolacím soudem zamítnut, a že povinnost podat žalobu o vydání psa, eventuálně žalobu o určení, že je vlastníkem psa, se žalobkyni neukládá. V odůvodnění uvedeného usnesení mj. odvolací soudu uvedl:„ Byť žalobkyně v návrhu uvádí, že je připravena zahájit soudní řízení o určení vlastnického práva k psovi, je způsobilým právním prostředkem ochrany jejích subjektivních práv zejména žaloba na vydání psa (v rámci tohoto sporu pak bude řešena jako otázka předběžná vlastnictví psa) a právě stejného obsahu je žalobkyní navrhováno předběžné opatření. V takovém případě to však, aby žalobkyně byla s návrhem na předběžné opatřená úspěšná, klade na žalobkyni zvýšené nároky, aby přesvědčivě a v dostatečném rozsahu osvědčila jak své vlastnictví k psovi, tak i jednání žalovaného důvodně vzbuzující obavu o zdraví, resp. smrt psa, a to právě tím spíše pokud oba účastníci mají odlišný náhled na ve věci rozhodné skutečnosti (komu skutečně svědčí vlastnictví psa). Skutečnost, že pes se ocitl ve stavu nedostatku řádné péče, že je ohrožen jeho život, zůstala toliko v rovině tvrzení (z tzv. denního záznamu MVDr. [příjmení] vyplývá pouze, že ve dnech [datum] - [datum] byl ošetřen veterinářem kvůli zvracení), osvědčena nebyla, a potřeba zatímní úpravy tak prokázána nebyla. Navíc požadovaný zásah žalobkyně v podobě jím navrhovaného předběžného opatření do (dle jejího vl