32 C 282/2022-42 — Okresní soud v Mostě

1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9.110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9.110 Kč od [datum] do zaplacení – to vše údajně z titulu„ Smlouvy o revolvingovém úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovanou dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které právní předchůdce žalobce údajně poskytl žalované úvěr ve výši 5.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplácela a dostala se do prodlení delšího než dva měsíce, žalobce proto svou pohledávku ke dni [datum] zesplatnil a vyzval žalovanou k její okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 9.110 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 1.000 Kč, úrokem z úvěru 2.747 Kč a účelně vynaloženými náklady 363 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, a to od [datum]. 3. Žalobce na výzvu soudu doplnil svá žalobní tvrzení ohledně procesu uzavření smlouvy, která byla údajně uzavřena elektronicky, a to v podání doručeném soudu dne [datum] (na čl. 31 – 34 spisu). Žalobce uvedl, že smlouva o úvěru byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to v písemné formě, jak předpokládá ust. § 562 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž totožnost žalované ověřil dle jejího občanského průkazu a výplatní pásky, kdy údajně na těchto dokladech korespondovaly s údaji, které žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Žalovaná smlouvu o úvěru podepsala prostřednictvím svého uživatelského účtu, a to uvedením svého uživatelského jména a hesla. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalované č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka ve výši celkem 5.000 Kč dne [datum], a to převodem na tento účet údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaná, neboť přístupové údaje k jejímu uživatelskému účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a výplatní pásky, jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovanou podepsána, byla opatřena pouze elektronickým podpisem, který nesplňuje náležitosti uznávaného elektronického podpisu (nelze jeho prostřednictvím jednoznačně ověřit identitu podepisující osoby) a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelkou o úvěr byla skutečně žalovaná a najisto postavené měl pouze to, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalované, to znamená, že žalovaná byla prokazatelně majitelkou uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne [datum] (na čl. 21 – 23 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze částku ve výši 5.000 Kč, neboť bylo prokázáno, že tato částka byla skutečně připsána na bankovní účet žalované, a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že nárok žalobce na zaplacení částky 4.110 Kč, která tvoří příslušenství pohledávky (jistiny úvěru), jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněný zamítl, neboť uvedené příslušenství pohledávky vyplývá z neplatné úvěrové smlouvy. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 9.843,10 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 5.402,30 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení a úroků z úvěru. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 54,88 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalované tak činil 45,12 %. Odečtením úspěchu žalované od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 9,76 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.489 Kč, tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 145,33 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud považuje za vhodné připomenout, že ohledně nákladů řízení aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, jímž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a úspěšnému žalobci, v němž byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi paušálními náhradami výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce. 9. Výrokem V. soud rozhodl, že nebude vrácena ani část soudního poplatku, a to v souladu s ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 9. 2011, neboť soudní poplatek je nižší než 1.000 Kč a není tak možné žalobci ani jeho část vrátit.