46 C 27/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] žalobu, kterou se domáhala zaplacení 311 366,75 Kč s úrokem z prodlení. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaná strana uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 10,9 % ročně a úvěr měl být splacen ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpaný úvěr řádně nesplácel, [právnická osoba] dluh zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 311 366,75 Kč. 3. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč bezhotovostně a měl ho splatit 108 anuitními měsíčními splátkami. Žalovaný však zaplatil celkem pouze 4 425 Kč. 4. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že věřitelka v rámci prověřování žalovaného zjistila, že žalovaný je invalidním důchodcem třetího stupně, přičemž jeho invalidní důchod činí 11 909 Kč měsíčně. Protože žalovaný své výdaje neuvedl, stanovila je věřitelka částkou 5 215 Kč. Žalovaný v době poskytnutí úvěru již splácel jiné dva úvěry. [ulice] splátka nynějšího úvěru činila pouze 4 425 Kč. Věřitelka proto úvěr poskytla. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že žalovaný s takovým postupem souhlasí, když se k jemu zaslané výzvě nevyjádřil. 7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: 8. Z úřední činnosti je soudu známo, že již před poskytnutím úvěru byla proti žalovanému vedena exekuce (sp. zn. [spisová značka]) a byla proti němu vedena nalézací řízení (sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). 9. Z prověření neplatných dokladů v databázi Ministerstva vnitra soud zjistil, že občanský průkaz žalovaného nebyl evidován jako odcizený. 10. Z ústřižku složenky výplaty invalidního důchodu za leden 2020 vyplývá, že žalovaný byl [anonymizována čtyři slova], přičemž jeho [anonymizována dvě slova] činil [částka], z čehož po srážkách bylo žalovanému vypláceno pouze [částka]. 11. Ze zprávy [obec] [anonymizováno], a.s. o prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žádost o úvěr byla podávána prostřednictvím klientského call centra věřitelky. Žalovaný uvedl, že má příjem [částka] měsíčně, což pracovník [anonymizováno] prověřil dle [anonymizována dvě slova]. Žalovaný uvedl nulové osobní náklady, proto vycházela ze svého interního modelu, dle něhož činily výdaje žalovaného [částka] měsíčně. Žalovaný měl v době žádosti o úvěr již [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] se splátkami ve výši [částka] a [částka] měsíčně. [příjmení] úvěrové zatížení po poskytnutí úvěru činilo [částka] měsíčně. 12. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že věřitelka [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 10,9 % p.a. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr 108 anuitními splátkami ve výši 4 425 Kč měsíčně. 13. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný od počátku úvěr řádně nesplácel. 14. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] je patrné, že úvěr byl věřitelkou k tomuto dni zesplatněn. Dluh k uvedenému dni měl činit 311 367 Kč. 15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vyplývá, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z věřitelky [právnická osoba] na žalobkyni. 16. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. 17. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 24. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o.