46 C 296/2021-62 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala z titulu dluhu z úvěru zaplacení částky 6 948,30 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná strana uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12 % ročně a úrok měl být splacen ve splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpaný úvěr řádně nesplácela, [právnická osoba] dluh zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 6 948,30 Kč, dále kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 754,70 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení do [datum] ve výši 445,75 Kč a dále příslušenství od [datum]. 2. Podle žalobkyně byla žádost o kreditní kartu poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši [částka], což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované u žalobkyně. Dle výpisu z účtu klientky je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Ačkoliv žalovaná uvedla výdaje ve výši 0 Kč, žalobkyně stanovila životní výdaje žalované podle svého ekonomického modelu částkou 5 781 Kč. Žalobkyně zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 3,8 % po poskytnutí úvěru. Žalovaná uvedla, že nemá žádné splátky mimo žalobkyni. Úvěrové zatížení žalované činilo pouze 500 Kč měsíčně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Z žádosti o zřízení kartového účtu a karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná o sobě sdělila pouze to, že je svobodná a své telefonní číslo. 7. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalované byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši úvěrového rámce 5 000 Kč čerpaný kreditní kartou, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet. Úroková sazba úvěru činila 12 % p.a. 8. Z přehledu transakcí na úvěrovém účtu vyplývá, že žalobkyně navýšila dlužný zůstatek mimo jiné o poplatky za vedení účtu ve výš 16 x 50 Kč, poplatky za výběry ve výši 10 x 50 Kč a úroky ve výši 1 030 Kč (celkem 2 330 Kč). 9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná byla výzvou vyzvána ke splacení částky 1 394 do [datum] s tím, že pokud tak neučiní, bude následující den úvěr zesplatněn. 10. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] je zřejmé, že byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. <b>11. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, zejména její výdajovou stránku. Příjem žalované byl dle zjištění žalobkyně velmi nízký (13 018 Kč), výdaje a náklady žalované vůbec zjištěny nebyly.</b> 12. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 19. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 20. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 21. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 22. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU). 23. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České repub