46 C 346/2021-64 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně doručila původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala zaplacení částky 10 084 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že žalobkyně jako věřitelka (úvěrující) uzavřela dne 21 1. 2019 se žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným) smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] (dále jen smlouva), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný měl pracovat jako [anonymizováno] s pracovní smlouvou na dobu neurčitou ve společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Žalobkyně proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Úvěr měl být úročen sazbou 18,9 % p. a. Žalovaný úvěr řádně splácel až do března 2019, následně se dostával do prodlení, byl upomínán a následně byl úvěr zesplatněn. Odstoupení žalobkyně od smlouvy se stalo účinným ke dni [datum]. Dle žalobkyně tvoří žalovaná částka jistinu ve výši 10 050 Kč, dlužné pojistné 34 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění 1 547,90 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí, když se k jim zaslané výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili (žalovanému byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně na adresu trvalého pobytu zjištěnou z centrální evidence obyvatel). 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Ze smlouvy o vedení účtu u mBank ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně touto smlouvou zřídila žalovanému běžný účet. 6. Z žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný o sobě uvedl, že je [anonymizována dvě slova], má pouze [anonymizováno] vzdělání. Žalovaný měl pracovat ve společnosti [právnická osoba] se sídlem v [anonymizováno] jako [anonymizováno] s čistým příjmem [částka] měsíčně. Úvěr měl být úročen sazbou 18,9 %. 7. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Most (č. l. 33) vyplývá, že žalovaný je poživatelem [anonymizována čtyři slova]. Podle zprávy úřadu práce [obec] (č. l. 35) je žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání. 8. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. [anonymizováno] ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 10 000 Kč ve formě možného přečerpání běžného účtu. 9. Z transakční historie účtu ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný úvěr čerpal, avšak záhy jej přestal splácet. Již dne [datum] si na úhradu úvěru musel vzít nový úvěr ve výši 15 000 Kč. Konečný zůstatek na úvěrovém účtu činil 10 050 Kč. 10. Z dopisu ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně úvěr zesplatnila, resp. od smlouvy o povoleném přečerpání odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů od doručení. Zásilka byla žalovanému doručena dne [datum]. 11. Z předžalobní výzvy ze [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání). 12. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 13. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 20. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 21. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaný ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 22. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 23. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 24. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky p