46 C 364/2021-37 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobou podanou u okresního soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 598 078,55 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč s úrokem 6,9 % p.a., který se žalovaný zavázal splácet anuitními měsíčními splátkami ve výši 6 987 Kč. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnil řádně a včas, ačkoliv byl upomínán. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila upomínkou ze dne [datum], přičemž ke zesplatnění došlo ke dni [datum]. O tom byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 596 233,55 Kč, poplatků ve výši 1 845 Kč a úroků a úroků z prodlení. 3. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jí žalovaný sdělil svůj příjem ve výši 25 033 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z žalovaným předloženého daňového přiznání. Své osobní výdaje žalovaný vyčíslil částkou 0 Kč a náklady na nájemné 4 000 Kč. Žalobkyně dle svého interního modelu předpokládala výdaje žalovaného ve výši 8 072 Kč měsíčně. Žalovaný v databázi CCB zjistila, že žalovaný jiné úvěry nesplácel. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o. s. ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: <b>6. Z úřední činnosti je soudu známo, že před uzavřením úvěrové smlouvy byly proti žalovanému opakovaně nařizovány exekuce (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]) a byla proti němu vedena nalézací řízení (sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]).</b> 7. Ze zápisu v živnostenském rejstříku vyplývá, že žalovaný je podnikatel a nedlouho před poskytnutím úvěru měl přerušenou živnost (od [datum] do [datum]). 8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 (č. l. 20 až 23) vyplývá, že příjem žalovaného za rok 2019 byl velmi nízký, pouze [částka], přičemž výdaje související s příjmy činily [částka], čemuž odpovídá i nízká stanovená daň pouze ve výši [částka]. 9. Z interního výpočtu žalobkyně (č. l. 24) vyplývá, že žalobkyně považovala příjem žalovaného za dostatečný. 10. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] vyplývá, že žalovanému (jako spotřebiteli) byl společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč. Úroková sazba úvěru činila 6,9 % p.a. Žalovaný měl úvěr splácet 120 měsíčními anuitními splátkami po 6 987 Kč měsíčně. 11. Z výpisu z účtu žalovaného u žalobkyně vyplývá, že žalovanému byl úvěr ve výši 600 000 Kč dne [datum] poskytnut převodem na tento účet, přičemž většinu prostředků žalovaný záhy po poskytnutí úvěru spotřeboval či vybral v hotovosti. 12. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný úvěr splácel nepravidelně a splatil celkem jen 45 937 Kč. 13. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný úvěr řádně nesplácel a ke dni [datum] činil jeho dluh po splatnosti již 22 323 Kč. Žalovaný byl vyzván k jeho úhradě, nebo bude úvěr zesplatněn. 14. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že úvěr byl pro nesplácení žalobkyní k tomuto dni zesplatněn. Dlužný zůstatek úvěru činil 598 079 Kč. 15. Žalovaný byl před podáním žaloby upomínán předžalobní výzvou ze dne [datum]. 16. Podle § 1 z. s. ú., tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 18. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 22. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 23. V posuzovaném případě uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský. 24. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. 25. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. 26. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU). 27. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotře