48 C 102/2022-37 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], úhrady za služby [částka] sestávající z administrativní činnosti [částka], hotovostního inkasa splátek [částka], životního pojištění [částka] a dlužného úroku [částka]), se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných 60 týdenních splátkách po [částka], uhradil pouze [částka]. Úvěruschopnost byla zkoumána. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se omluvila. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou vyzývající žalovaného k zaplacení před podáním žaloby. 6. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti byla uzavřena dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalovaným, byl mu jí poskytnut hotovostní úvěr ve výši [částka], žalovaný potvrdil, že peníze převzal. Úvěr měl uhradit ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. 7. Karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr prokazuje, že žalovaný požádal o úvěr ve výši [částka], dále k sobě uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnaný jako [anonymizována dvě slova], příjem má [částka], výdaje [částka] na bydlení a [částka] osobní výdaje, toto mělo být ověřeno proti výplatním páskám, pracovní smlouvě a nájemní smlouvě. V přehledu příjmů a výdajů je škrtáno na 6 místech. 8. Dopis ze dne [datum] žalovanému je oznámením o postoupení pohledávky žalobkyni, obsahuje výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. 9. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 10. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 11. Zařazení zákazníka do pojistného programu nemá význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. 12. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení se Seznamem postoupených pohledávek prokazují, že byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka. 13. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 14. První strana pracovní smlouvy prokazuje, že byl žalovaný zaměstnán od [datum] do [datum]. 15. Výplatní páska za [číslo] prokazuje příjem [částka], za [číslo] prokazuje příjem [částka], za [číslo] prokazuje příjem [částka]. 16. Smlouva o nájmu bytu prokazuje, že mezi osobami odlišnými od žalovaného byla uzavřena nájemní smlouva na byt 3+1, následně nájemnice potvrdila, že žalovaný se podílí na nákladech na bydlení v tomto bytě ve výši [částka] měsíčně od [datum]. 17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný uhradil [částka]. Co se týče úvěruschopnosti, soud dospěl k závěru, že částky uvedené v Kartě zákazníka nadhodnocují příjmy žalovaného a podhodnocují jeho výdaje, v kartě je na řadě míst týkajících se příjmů a výdajů žalovaného škrtáno, průměrný příjem žalovaného dle výplatních pásek je [částka], v Kartě zákazníka je uvedeno [částka], náklady na bydlení žalovaného byly [částka], v Kartě zákazníka je uvedeno [částka]. Výdaje žalovaný odhadl ve výši [částka]. Žalovaný měl měsíčně splácet [částka]. 18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 19. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 23. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 26. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnost