48 C 116/2022-30 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatky za pojištění [částka], náklady vymáhání [částka], smluvní pokuty [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka], který žalovaný vyčerpal celkem ve výši [částka] a uhradil ve výši [částka]. Pro prodlení žalovaného se splácením žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Kapitalizace úroků z prodlení byla učiněna od 15. dne po zesplatnění do dne sepisu žaloby. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se omluvila. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Dopis ze dne [datum] je předžalobní výzvou, vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů. 5. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 6. [anonymizována dvě slova] – revolvingový úvěr [číslo] je smlouvou ze dne [datum] mezi účastníky řízení, jíž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši [částka] s minimálními měsíčními splátkami [částka]. Žalovaný uvedl příjem [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka]. 7. Úvěrové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 8. Výpis čerpání, splátek a úhrad prokazuje vyčerpání částky [částka] žalovaným, úhrady žalovaného ve výši [částka]. 9. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 10. Dopis ze dne [datum] je zesplatněním úvěru, vyzývá žalovaného k úhradě do 14 dnů od sepisu. 11. Výpis z OR žalobkyně prokazuje její existenci. 12. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 13. Dohledání informací o činnosti klienta neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 14. Úvěrová karta prokazuje, že byl žalovaný lustrován ve veřejných databázích MVCR, [příjmení], ISIR, [příjmení] a NRKI. Příjmy klienta nebyly ověřeny, bylo vycházeno ze žádosti, kde žalovaný uvedl [částka], [částka] bylo životní minimum, jiné splátky dle NRKI činily [částka], výše splátky tohoto úvěru činila [částka], zbývalo žalovanému [částka]. Další příjem domácnosti dle žalovaného činil [částka]. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním domě či bytě. 15. Výpis z NRKI prokazuje, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru 4 existující splátkové úvěry, 1 nesplátkový a 1 kreditní kartu. Již měl ukončených 19 úvěrů. 16. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy žalovaný vyčerpal úvěr ve výši [částka], uhradil [částka], příjmy a výdaje žalovaného nebyly nijak ověřeny, bylo pouze vycházeno z tvrzení žalovaného, žalovaný dlouhodobě čerpá úvěry. Žalovaný tvrdil příjem [částka], na splátkách úvěrů hradil [částka]. Nebyly vůbec zjištěny náklady žalovaného na bydlení. 17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 18. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 25. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 26. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy o zápůjčce. 27. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle z