48 C 208/2021-34 — Okresní soud v Mostě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 4 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 198 Kč, poplatek za SMS servis 98 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti 495 Kč, účelně vynaložené náklady 200 Kč, smluvní pokuta 150 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení (kapitalizace za dobu od [datum] do [datum]), to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum], jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, na který žalovaná uhradila do splatnosti pouze 1 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaná registrovala a uvedla své osobní údaje a sjednala úvěr. Žalovaná uhradila žalobkyni 1 Kč za prodloužení 30ti denní splatnosti do [datum]. Úvěruschopnost žalované byla posuzována statistickým modelem, vycházeno bylo z vyplněného dotazníku žalovanou a lustrací ve veřejných registrech. Totožnost žalované byla ověřena poukázáním částky 1 Kč z účtu žalované. 3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila. 4. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná strana, která měla uzavřít smlouvu. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak ověřena totožnost žalované strany, nedošlo tak ani k určení jednající osoby dle 562 o.z. Pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované strany mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Tedy není nijak prokázáno, že žalobkyně jednala při uzavření smlouvy s žalovanou stranou. Poukázání částky 1 Kč z účtu žalované strany neprokazuje, že tuto částku poukázala přímo žalovaná strana, mohla být poukázána i osobou, která má přístup k účtu žalované strany na základě dohody s žalovanou či přímo osobou s dispozičním právem k účtu případně osobou s přístupovými údaji k elektronickému bankovnictví žalované strany. 5. Smlouva nebyla žalovanou stranou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná strana údajně souhlasila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná strana podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud nejen za prokázání toho, že tento úkon žalovaná strana skutečně učinila, ale ani neprokazuje obsah smlouvy, s níž měla žalovaná strana souhlasit. Není vůbec nijak prokazováno, že souhlas měla učinit žalovaná strana. Není vůbec prokazováno, že telefonní číslo, na které měl být zaslán SMS kód, bylo žalované strany, že tento kód se dostal do dispozice žalované straně a že žalovaná strana jej zadala do systému žalobkyně. 6. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná strana, že smlouva byla uzavřena s žalovanou stranou a že byla uzavřena v tvrzeném znění. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění. 7. Úvěruschopnost nebyla řádně zkoumána, byť byly využity veřejně dostupné registry, tak příjmy a výdaje žalované strany byly pouze tvrzeny žalovanou stranou a nebyly nijak ověřeny či prokázány. 8. Soud se dále zaobíral tím, zda byla jistina vyplacena žalované straně a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na žalované straně. 9. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná strana a že jí bylo vyplaceno 5 000 Kč, uhrazena byla 1 Kč. Nebylo prokázáno uzavření žádné smlouvy. První výzva k úhradě byla žalované straně prokazatelně odeslána dne [datum], úroky z prodlení jsou požadovány až od [datum]. Nebylo prokázáno, že by byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované strany, včetně ověření příjmů a výdajů, toto bylo pouze tvrzeno žalovanou stranou. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 11. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. 12. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v částce 4 999 Kč z titulu bezdůvodného obohacení jakožto rozdílu mezi vyplacenou a uhrazenou částkou. Soud dále přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení od [datum], jak bylo žalobkyní požadování, neboť žalovaná strana byla v prodlení již od [datum], tedy od 4. dne po odeslání výzvy žalované straně, když dle § 573 o.z. jí třetí den musela být výzva doručena a následující den se dostala žalující strana do prodlení. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou jistinu, neboť na další částky žalobkyni nevznikl nárok, když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy. S ohledem na částečné zamítnutí jistiny soud poměrně krátil i kapitalizované úroky z prodlení za dobu od [datum] do [datum]. 14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 879,10 Kč, přičemž tato částka představuje 59,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,55 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 504 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.