50 C 103/2022-52 — Okresní soud v Mostě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že [právnická osoba] dne 7. 3. 2017 jakožto věřitel uzavřela s žalovanou jakožto dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. I odst. 2 smlouvy obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice (dále jen„ obchodní podmínky“). Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba] v souladu s čl. 4 obchodních podmínek. Žalovaná doručila [právnická osoba] prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost Ferratum následně prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslala žalované nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně textu obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku [právnická osoba] tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo, jež uvedla v rámci registrace, kliknula na příslušnou ikonu a potvrdila, že má zájem být vázána smlouvou o revolvingovém úvěru. Odesláním akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, který slouží jako elektronický podpis a jedinečná identifikace žalované, došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalované poskytnout neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. II odst. 1-3 smlouvy a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12, 5 % z každé čerpané částky úvěru dle čl. IV odst. 2 smlouvy splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12, 5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo 1000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Minimální pravidelná splátka je splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku ve výši 6 000 Kč, kterou měla v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jejího uživatelského účtu, případně emailu splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené výpisu, a to až do výše celkové dlužné částky. Žádost o poskytnutí každého takového úvěru včetně akceptace a informace o vyplacení požadované částky je obsažena vždy v dokumentu„ [jméno] [anonymizováno]“. Žalovaná se dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku, věřitel ji vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale žalovaná tak ani přes výzvy neučinila a závazek v plné výši řádně a včas neuhradila. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to ode dne 8. 6. 2017. Věřitel a následně žalobkyně vyzvali žalovanou k úhradě, avšak žalovaná ke dni podání tohoto návrhu svůj závazek v plné výši neuhradila, a to ani po zaslání výzvy dle § 142a o.s.ř. 2. Podáním ze dne 3. 10. 2022, žalobkyně doplnila žalobní tvrzení v tom směru, že před uzavřením úvěrové smlouvy, právní předchůdkyně provedla lustraci v dostupných registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku, stejně jako v interní databázi klientů. Věřitelka byla však povinna vycházet z pravdivosti údajů o příjmových poměrech, které jí předložila žalovaná jako žadatel o úvěr. Uvedla, že má za to, že úvěruschopnost byla posouzena s řádnou možnou péčí. Žalobu vzala částečně zpět pro částku 1 541,34 a 1250 Kč, což je kapitalizovaný úrok z úvěru a smluvní náklady spojené s uplatněním pohledávky. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci souhlasili dle § 115a o.s.ř. s rozhodnutím věci bez jednání, resp. ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalované byla výzva k vyjádření společně se žalobou doručena náhradně (vhozením do schránky). 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 7. 3. 2017, soud zjistil, že se společnost [právnická osoba], zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 35 000 Kč. Úrok byl sjednán pevnou částkou 8,5% měsíčně. Ve smlouvě byla žalované předepsána platba úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 12,5% z výše každého čerpání úvěru, RPSN byla dohodnuta ve výši 264,42%. Při poskytnutí úvěrového limitu 35 000 Kč se žalovaná zavázala splatit 96 459,54 Kč. V článku V. byla dohodnuta smluvní pokuta v případě prodlení s placením ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 7. Z listiny nazvané„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“, soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje o žalované jako jméno, příjmení, rodné číslo, adresa, číslo účtu [bankovní účet], který byl [právnická osoba] potvrzen jako účet žalované. 8. Z předložených potvrzení o provedení platby soud zjistil, že na účet žalované, uvedený shora, bylo právní předchůdkyní žalobkyně zasláno celkem 6 000 Kč. 9. Z předložených výpisů z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že evidovaná dlužná částka je ve výši 7 541,34 Kč. 10. Z předložených smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že zahraniční [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta (dále jen [anonymizováno]“), jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 18. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], [obec] (dále jen„ [anonymizováno]“) jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na [právnická osoba], a to včetně žalované pohledávky. Společnost [anonymizováno] uzavřela dne 20. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to včetně žalované pohledávky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 2020 bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2020. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 5 869,55 Kč (doložena včetně dokladu o odeslání, ze kterého vyplývá, že výzva byla žalované doručována na adresu uvedenou ve smlouvě). 12. Žalobkyně nepředložila soudu žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavření úvěrové smlouvy. 13. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění. 14. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po 1. 1. 2014). 15. Dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 (OPR- [právnická osoba] proti GK), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 16. Z tvrzení žalobkyně a především z listin předložených žalobkyní k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalované na základě lustrace v interních a externích databázích, zejména z bankovního a nebankovního registru klientských informací, z insolvenčního rejstříku a databáze MVČR, na základě osobního pohovoru se žalovanou o jejích osobních a rodinných poměrech. Pokud se jedná o příjmy žalované, je zřejmé, že ža