50 C 154/2021-39 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 50 128 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“) jejíž součástí bylo i ujednání o zřízení možnosti kontokorentního úvěru s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peníze z kreditní karty splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s dohodnutými poplatky. Poskytnutý úvěr byl úročen ve výši 23,99% ročně. Žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal peněžní prostředky, tyto však řádně nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 49 928 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 2 168,50 Kč, poplatků ve výši 200 Kč, smluvního úroku z částky 49 928 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení. Na žalobkyni přešla žalovaná pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o poskytnutí kreditní karty [anonymizováno] ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout kreditní kartu s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Účastníci se dohodli na úrokové sazbě 23,99% ročně. Výše splácení povoleného debetu byla ve Smlouvě dohodnuta v článku 3 ve„ Splátkovém kalendáři“. Za správu karty byl dohodnut měsíční poplatek ve výši 50 Kč. Z přehledu platební historie vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 50 761,18 Kč, žalovaný uhradil 1 086,40 Kč. Z dopisu ze dne [datum], označeného jako Okamžitá splatnost kreditní karty, s přiloženým seznamem podacích čísel poštovních zásilek, soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky, která tehdy činila 52 296,50 Kč. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [datum] (doložené včetně dokladu o doručení) vyplývá, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 593,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 006 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 128 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. a z částky 1 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 750 Kč ve výši 1 837,50 Kč. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.